Autor: mt
Ondra
Já jsem se letos zúčastnil kempu potřetí. Minule jsem vynechal a před tím jsem byl dvakrát, zatím se mi tedy nikdy nepoštěstilo vychytat nějakou extrémní sněhovou nadílku jako byla třeba loni. Proto jsem byl příjemně překvapenej když jsme dorazili a vidčl jsem, že sněhu je celkem dost, v tom jsem se utvrdil i v dalších dnech při dojezdech do údoli.
První den jsme ještě nacházeli poslední nerozježděné zbytky prašanu v Andermattu, bylo krasně, takže jsme si den pekně užili. Další den jsme vyrazili na klasickou túru na Pazolastock (2739 m). To už se ale oteplilo a navíc přišla mlha, takže sjezd nic moc. V dalších dnech bylo velmi teplo, nemrzlo ani v noci, tak sníh rychle ubýval a projevilo se to i na jeho kvalitě. Zároveň začaly padat skoro všude zakladové laviny z mokrého sněhu, takže nastaly opravdu špatné podmínky pro pohyb v backcountry. Přibližně v polovině kempu se udělalo krásně, sníh byl sice poznamenany teplem, ale v noci aspoň trochu mrzlo, tak jsme se rozhodli pro dvoudenní výstup na Piz Badus 2930m. První den jsme došli na chatu Camona de Maighels 2310 m – hezká procházka v letním počasí. Další den jsme brzo ráno vyrazili k vrcholu. Výstup byl za těchto podmínek možná větší zážitek než sjezd :). V prašanu musí být sjezd tohoto kopce bomba. Všechno jsme zvládli celkem rychle, takže v 11 jsme už byli zpátky v údolí. Jak se patří za stávajících podmínek.
V závěru našeho pobytu se počasí začalo zhoršovat (déšť a od cca 2000m sníh), ale to nám vůbec nevadilo a těšili jsme se, že si konečně užijeme prašánku, což se nám taky splnilo a to dokonce dvakrát. V sobotu ráno 20-30 cm a azuro, takže jsme jezdili do padnutí. Večer se zase zatáhlo a napadlo dalších cca 20 cm, takže se opakovalo to samé s tím rozdílem, že jsem v Oberalppasu jezdil jenom s Michalem. Nebylo v našich silách všechno rozjezdit. Skvělá tečka za letošní sezónou.
Martin
Pro mne to bylo super 10 dnů v krásným prostředí s prima partou. Poprvé v životě jsem si vylezl na kopec po svých, ten pojez dolů je pak zatraceně zaslouženej. I když bylo prašanu málo, tak jsem si každej den užil do minuty!
Rozhodně pro mne byly přínosem všechny informace, zkušenosti od Viktora. Je teda fakt, že po jeho dvou večerních přednáškách, jsem se třetí den bál udělat krok mimo sjezdovku. Určitě každýmu kdo chce jezdit freeride doporučuji něco podobnýho. Hory jsou krásná věc, ale pokud člověk neví co si může “dovolit” a nemá respekt, tak můžou být krutý. Zajímavej zážitek pro mne byla situace kdy jsem se nechal zahrabat “simulace laviny”. Fakt hnusnej pocit. Před tím jsem mnohokrát slyšel rady “musíš si udělat hodně místa kolem hlavy, ať můžeš dýchat”. Pěkný kecy. Nepohneš se o 0,5cm!
Vrcholem všeho pro mne byl poslední den. Celej předešlej den kydaly hromady sněhu a pak, od rána azůro. Takovou partu magorů, která se celý dopoledne předhání při nástupu/výstupu ze sedačky, pod heslem “jen ať jsem JÁ ten kdo bude první svištět dolů a mám svou LAJNU!!!” to jsem ještě nezažil. Díky týhle “souťěži” jsem rozhodně v prašanu zrychlil a jsem za to nesmírně rád. Byla to BOMBA!!!
Pavel
Zážitky a dojmy: exklusivní tiché místo bez internetu, kde se člověk krásně odpoutá od pracovních povinností, super přístup k vlaku a tím i dané mobilní možnosti pro ježdění, sníh – bylo ho dost, funkčně organizačně vše fajn, nemám připomínek.
foto: David Sýkora & Brouk & Ondra Bláha
