“Martine, povídej nám jak bylo letos na Backcountry kempu?” Měli jste vůbec sníh a prašan a vůbec … Jedno velký ucho.” “To si kuřte, že prašan byl, he!”, podívá Martin. Začněme střediskem Adnermattem a blízkým okolím.
Tam za prašanem je to pořád do kopce … pěkně z údolí na nádraží chytit vláček výš a dál do hor p5es Oberalppass.
Tak šup šup, nasedáme
Nejdříve si ale projedeme snovou krajinkou průsmyku …
“Vážně je to jako ve snu… “, popisuje Ivan druhou straně průsmyku Oberalppass. Po třech dnech se totiž roztáhla mračna a bylo konečně vidět.
Andermatt v plné parádě. Tam budeme dnes jezdit.
Nestačí se jenom vozit vláčkem vysoko v horách. Ještě je potřeba trošku po svých … jenom trošičku
ehmmm
.jpg)
Piště si za uši nebo spíš do diáře, že příští rok bude Backcountry camp mezi 9. – 18. 3 2012
Na konci kempu, desátý den, jsme dostali chuť dát si trošku do těla. Po dvou a půl hodinovém pochod hore kopocom přes chatu Maighelshute posazenou v sedle ve výšce 2,310m jsme se vyhoupli na Piz Cavradi 2,612 m a poprvé v historii kempu, díky optimálním podmínkám, si sjeli severní a severozápadně orientované kuloáry této hory.
Baví nás už i to šlapání. Prostě té procházce na čerstvém vzduchu přijdete
10. den na chuť. Hlavně držet krok a tempo.
Maighelshute 2,310m
parta BCC 2011
“Pojďme se se na to podívat …”, Brouk merčí prašan ve žlebu.
Docela dobrý, ne!?
Do motorkářskýho a jde se na to … “Rozryjem to všechno” 😉
Brouk s Ivanem před startem
Hlídka nad vedlejším žlebem
Brouk ve žlebu = ryba ve vodě
Chvilka slávy pro Míšu Fleka
Uplně na druhé straně, jiný den, jiný podmínky, ale pořád na kempu … Marek, Oberalppass
Všechno jednou musí skončit. Ale bylo to bájo …
Zavíráme krám, tohle je La Siala, náš základní tábor a těch deset dní je jenom naše … tak zase příští rok!
9. – 18. 3 2012
