Splitboardová zima Vítka Ludvíka

29.3.2015
marek

Člověk by řekl, že jsou ty zimy čím dál horší. Zvlášť, když si vzpomene na tu loňskou, a vlastně i letošní. Pravda ale je, že když je trochu vůle opustit známá místa, kde sníh býval a teď zrovna není a vyrazit někam, kde právě chumelí, najednou se všechno jeví trochu jinak.

A tak jsme s Fiďasem z HonkyTonk boardshopu a jeho futrálem plným testovacích prken Jones objeli několik horských údolí, kde jsme se váleli v prašanu, jezdili první lajny i týden po sněžení a při výšlapech se nebrodili po pás ve sněhu jen proto, že už několik let chodíme po kopcích na splitech. Testovací šňůru jsme zahájili na freeridecamps.cz Robina Kalety v údolí Lizum, nedaleko Hintru a pokračovali přes Backcoutry camp Brouka a Máry Touška v Andermattu. Finále plánujeme na Splitboard festu zpátky na Lizumer Hütte.

Lizumer Hütte
Taxíka z parkoviště na chatu jsme nakonec stihli bez problému, přesto že čas našeho odjezdu z Prahy ukazoval na jasnou prohru. Josef a jeho dodávka Iveco monster ratarak nás na dvanácti kilometrech vyváží ze světa obyčejných lidí, slizských silnic a zelených lesů do zimní pohádky. Údolí Lizum ještě nikdy nezklamalo. Ani v těch nejhorších zimách.

Po večeři si kempeři rozebírají Jonese a začínají se seznamovat s taji splitboardové skládačky.

Následující dva týdny jsou ve znamení ideálních sněhových podmínek. Sem tam nasněží půl metru, mezi tím je dva tři dny jasno. Denně šlapeme čerstvou stopu a naše sjezdy ani jednou nekříží staré lajny. K tomu každý večer probíhají přednášky o lavinách a první pomoci, aby jsme měli o čem přemýšlet, když se zapínáme před sjezdem do vázání.

Modely Jones, které jsme měli k dispozici byly univezál Solution, taková holka pro všechno, zřejmě přirozená volba každýho ridera, kterej nemá potřebu mít víc prken a střídat je podle sněhových podmínek, potom jeho levnější varianta Explorer, a nakonec famózní prašanová mašina Hovercraft.

 

 

 

 

Backcountry camp
Kdybych neměl po tolika našlapaných vertikálních kilometrech pocit, že smrdím sám sobě, vůbec by se mi z údolí pod Geierem nechtělo. Kostky byly ale vrženy, plán na následující týden jasnej. Kempeři Backcountry campu v Andermattu byli další šťastná parta, která mohla být hýčkaná Fiďasovým servisem a kvalitou Jonesů. Pro nezasvěcené, Backcountry camp je pořádán každý rok s více jak desetiletou tradicí ve švýcarských Alpách, konkrétně v údolí Oberalppass ve vesničce Tschamut nedaleko vyhlášeného rezortu Andermatt.

Na první pohled to vypadalo, že jsme opustili zimu a přijeli do švýcarského jara v plném proudu. Stačilo ale nasadit pásy, dvě hodinky šlápnout a ocitli jsme se zpátky v království ledových krystalků blyštících se proti nebi. O to příjemnější byly návraty z prašanových orgií k chatě. Sluníčkem rozpálená teráska přímo vybízela k odpočinku s plechovkou pivka. Parta na Backcountry camp se testování ujala zodpovědně. Když se Fiďas se Zemičem vyhecovali a vyrazili zdolat majestátní Trojzubec, stěnu se třemi vrcholy a několika strmými žleby, nezůstali pozadu ani holky. Na jejich počest jsme pojmenovali jeden ze žlebíků Dívčí. Odměnou všem byli lajny, které do tý doby za jedenáctiletou tradici Backcountry campu nikdo nesjel.

Když si vzpomenu, kolik radosti nadělalo těch pár prken mezi lidma v Rakousku a ve Švýcarsku, vůbec si nedokážu představit to nadšení, který nás čeká na HonkyTonk Splitboard Festu, kde bude teprve z čeho vybírat. A už jste viděli tu předpověď?!

Diky za podporu Jones snowboardsHonkytonk board shopFreeridecamps, Backcountry camp.

Vítek Ludvík Photography

 

Komentáře

komentářů

Komentáře

komentářů