„Tak jsme dosvačili, a zase jedem!!!“ Tahle Víťova hláška, kterou s oblibou používal pro zkrácení odychové pauzy během šlapání za prašanem, se snad stala neoficiálním mottem letošního Backcountry Campu. Obzvlášť ji měli rádi opozdilci ve Viktorově skupině.
Na camp jsem jel podruhé po dvou letech a naše vyprávění z předloňska způsobilo, že se mnou jela celkem početná parta kamarádů.
Na rozdíl od nich já věděl do čeho jdu a samozřejmě jsem se neskutečně těšil. Sněhové podmínky byli fajné, týden předtím slušně napadalo takže prašanu bylo skoro pro každého. Tedy sluníčko nám do toho trošku házelo vidle, přeci jen deset dní azůra se na kvalitě sněhu podepsalo. Nicméně při ochotě si trošku šlápnout v hlubokém sněhu se dal powder najít i koncem campu. Navíc po dlouhé době (vím z doslechu) došlo i na heliboarding, takže vycházelo snad vše.
Co ovšem musím zmínit je letošní osazenstvo, nemám zatím moc co srovnávat vzhledem k tomu že jsem tu byl podruhé, ale tahle banda byla fakt perfektní. Nechci nikoho jmenovat, protože by mi bylo líto, že jsem na někoho zapomněl, ale sám Brouk při odjezdu zahlásil něco o nejlepší sestavě
Na začátku jsem psal, že se mnou jela velká banda kamarádů, všichni chcou jet příští rok znovu. Snad to na závěr stačí. Takže „UŽ TAM BUDEM????“.
Na závěr chci poděkovat Márovi s Broukem za pořádání BCC, Flekovi za úvod a decentní paření, Viktorovi za to co umí nejlépe („gajdování“ a lavinovou prevenci) a Lídě za naprosto nepřekonatelné večeře a snídaně v jakoukoliv nekřesťanskou hodinu.
David
