Autor: Pokahontas
Hepal
Výlet na Krippenstein byl pro mě plný překvapení. Jednak cesta, která z Brna trvala jen čtyři a půl hodiny, tak i pohoda a klid ve středisku, kde bylo lidí pramálo a cena permic velmi příznivá. Pravda je, že jsem očekával velké, dlouhé zasněžené pláně, ale vzhledem k výšce kopce 2100m nás čekala jízda na členitých paloucích se spoustou koryt a děr, která pak přešla v absolutní backcountry hustým lesem plným skalnatých převisů a vyvrácených stromů. Prostě furt ve střehu! Malý počet lidí na kopci jen zdůrazňoval ten skvělý pocit z volnosti a souznění s přírodou. Chybělo snad jen trochu víc sněhu (ale toho není nikdy dost) a určitě moje lepší fyzická kondice :-). Krippenstein je prostě drsná hora, která mi nedala ani chvilku vydechnout a na kterou rozhodně dlouho nezapomenu a budu se rád vracet.
Keli
Krippenstein je, alespoň mezi mými známými, hodně vyhlášené rakouské freeridové středisko. Já osobně jsem tam nikdy nebyl a tak jsem přivítal možnost strávat na Krippu pár dní. Bylo čerstvě nakydáno, výška sněhu dosahovala téměř závratných dvou metrů, říkal jsem si: “co by za takovou sněhovou nadílku v jiných střediscích dali”, zde na Kripu je to, jak jsem zjistil, nezbytné minimum. Při nižší výšce sněhové pokrývky by byl povrch na mnoha místech nesjízdný.
Na místo jsme dorazili krátce po páteční půlnoci, zakempovali jsme a téměř okamžitě usnuli. Sobotní mlhavé ráno příliš k ježdění nelákalo, ale zvědavost byla silnější. Viditelnost do mezistanice lanovky byla celkem dobrá, odtud jakékoliv výše položené místo se schovávalo v mlze o konzistenci mléka, která se postupem času změnila, jak do mlíka začalo sněžit, na bílý jogurt. Ježdění v tomto počasí nebyl žádný med, ale daly se najít docela pěkné lesní “lajny”.
Do nedělního rána nás probouzí slunce, spěcháme na lano a je jasné, že dnešní ježdění bude o něčem jiném. Horní stanice nabízí překrásné výhledy na okolní vrcholy, prosluněnou náhorní plošinu vedoucí až k Dachsteinu. Pěkné počasí přilákalo do střediska o poznání více lidí a tak nemarníme čas kocháním se a vyrážíme na svahy. Díky vynikající viditelnosti se středisko zvětšuje, dáváme jednu jízdu až ke spodní stanici lanovky a zbytek dne trávíme na horní půlce kopce, kam od horní stanice lanovky přicházíme nenáročným cca patnáctiminutovým výšlapem. Odměnou za toto šlapání je množství boulí, dropů, ale i plání s pěkně kyprým prašanem, to vše zalité sluncem. Otáčíme šest jízd a spokojeně vyčerpání odjíždíme směrem k domovu.
Mě osobně středisko nadchlo, budu se do něj rád vracet a to nejen díky relativní blízkosti ČR (420km z Brna), ale především kvůli výbornému, zajímavě členitému terénu.
Pokahontas
Ježdění bylo tentokrát malinko opatrnější, často totiž vykukovaly jindy sněhem úplně pokryté skalní prohlubně. Museli jsme jezdit po trochu kratších úsecích a číst terén. Bylo napadeno tak 15 novýho, a ten ležel místy na hodně zmrzlým podkladu. Ale pak zas byly části se super prašanem, takže dobrý. Kripp rozhodně nezklamal, potěšení na naší straně. O pohodu sobotního večera se postaral “český“ penzion Schober, zanedbat jeho návštěvu bych si neodpustil. Bezva prostředí a personál co vám poradí se vším. Cena ubytka velmi lidová.
Odkazy
- oficiální web střediska: www.krippenstein.at
- www.mill.cz
- www.dolekop.com
- www.libor-vesely.com
