Lezení v ledu okem začátečníka

26.1.2006
admin

Autor: jazzy


Už delší dobu jsem o lezení v ledu přemýšlel. Minulý týden se mi konečně naskytla perfektní příležitost si to vyzkoušet prakticky. S Jamesem jsme se přidali ke kamarádům Jurášovi a Matesovi, kteří už něco prolezli a mohli nás do této hrátky se „zbraněmi“ zasvětit.

 Vydali jsme se na sever Jizerských hor. Do Štolpišského údolí poblíž městečka Hejnice. Asi po hodině chůze okolo potoka na nás tu a tam začali vykukovat menší ledopádky. Na prvním větším ledopádu už někdo lezl a tak jsme ve vydali dále přes údolí na dalšího pěknýho macka. Byl asi tak 7 metrů vysoký a 6 metrů široký. Levá strana byla mírně položená a pravá kolmá. Ideální na učení. Netrvalo dlouho a Juráš už začal vytahovat první cestu a my pokukovali co že to vlastně budeme za chvilku dělat. 

Po Jurášově natažení lana jsme se na to mohli vrhnout. Jako základní informace nám byly řečeny tyto: Cepíny zasekávat švihem v zápěstí kolmo k ledu a při zaseknutí rovnou táhnout dolu. Najít si pěkné místo kam cepín zaseknout. To znamená do nějakého dolíčku, neprat to nesmyslně do bambulek, které se stejně urvou. Snažit se zasekávat zhruba v šíři ramen. Nikdy ne před obličejem. Kdyby se cepín omylem uvolnil, nadělal by pěknou paseku, což už se bohužel v praxi mnoha lidem stalo. Cepín vytahovat kýváním nahoru a dolu – ne do stran… Chtělo to trošku praxe, ale dařilo se. Neznám lepší pocit než když se vám cepín zarazí na první pokus a drží jako přibitej. Ten zvuk, to je prostě nádhera… Další poučky směřovaly k mačkám. Zasekávat kolmo na led. Když už se zaseknou, tak s nimi moc neviklat a rovnoměrně zatěžovat. Víc už k samotnému lezení nebylo potřeba říkat a šlo se na věc. Nutno podotknout, že jsme lezli s horním jištěním a nehrozil tedy žádný větší pád. Ale i přesto, kdyby to člověku ujelo v blbém místě a lehce se nakopnul nabroušenou mačkou do nohy, nebo zasekl cepínu do jakékoli části těla, brrr… Na zemi jsem si jednou jenom lehce štrejchnul o kalhoty a hned tam byla díra. Na tohle se holt musí dávat pozor. 

              

Olezli jsme to tam jak se dalo a vydali se na další ledopád položený o kus výše. Na první pohled vypadal nádherně – rampouch zhruba metr v průměru který dorostl až do země a dalo se okolo něho chodit. Je to zvláštní pocit lézt po něčem co bylo před chvilkou voda a je to volně ve vzduchu… Zde už byl led podstatně přemrzlejší, víc se štěpil a cepín šel zaseknout o to hůř. Bylo nutné si vyhlížet místa kde bude potřeba co nejmenší síly k zaseknutí. Nejlépe tam, kde už před námi někdo bojoval a šetřil tím led pro další lezce. Kdyby si každý sekal jak se mu zlíbí, tak by za chvíli nebylo po čem lézt… Při nástupu jsem z toho po pár krocích vystřelil tak rychle že sem nestihl ani pípnout. Naštěstí se nic nestalo a mohl sem tomu dát za uši při dalším úspěšném pokusu. Když jsme všichni dolezli tak se už začalo stmívat a dolů k autu jsem docházeli klasicky po tmě.

              

Byla to dobrá zkušenost, za kterou jsem Jurášovi a Matesovi vděčný. Rozhodně se těším že si to někdy zopakuji. Není nad to se připravit do hor prakticky!



 

Komentáře

komentářů

Komentáře

komentářů