Rizika v horách vyplývající z počasí

14.5.2004
admin

Autor: luboš moravčik

Rizika, která nám přinášejí proměny počasí dělíme na bezprostřední a následná.
Bezprostřední – vítr, déšť, mlhy bouřky, chlad a teplo.
Následné – nebezpečí může vyplynout z námrazy a sněhu, lavin apod.

Bezprostřední rizika

Vítr – silný až bouřlivý vítr, poryvy – to jsou faktory,které mohou negativně ovlivnit bezpečnost člověka v horách. Tlak vyvíjený na jeho tělo snižuje stabilitu a jistotu chůze. V extrémních případech není pohyb vpřed vůbec možný. Kromě toho vítr zvyšuje odvádění tělesného tepla. Jak rozeznáme včas nebezpečí větru? Silné větrné poryvy mohou signalizovat např. “sněhové vlajky”- sníh zvedaný a odnášený z vrcholů vysokých hor (kouřící hora – Matterhorn). Výrazné vrcholy mají stálou, jakoby zavěšenou, oblačnou vlajku, přestože okolí je bez větší oblačnosti. Jev je způsobován teplými vzestupnými proudy a nasávacím efektem proudění vzduchu. Vítr zesiluje často ve štěrbinách i v sedlech, kde se prostor proudění vzduchu zúží a tím pádem ho i zrychlí.

Předcházení nebezpečí: rozeznáme-li rizikový faktor větru včas, pak bude nejlépe, když zvolíme alternativní, vhodnější túru nebo, je-li to možné, alespoň příznivý výstupový směr (např. v závětří).

Srážky, déšť, sněžení, kroupy, chlad – psychická nepohoda, odvádění značného množství tepla z těla.
Předcházení nebezpečí: dokonalá výstroj, rezervy v oblečení. Pamatujme, že děti se přizpůsobují obtížněji ztrátám tepla než dospělí. Prevencí je včasný návrat, vola přiměřeného programu, teplé nápoje.
Působení slunečního záření – přehřátí organizmu může negativně ovlivnit další průběh túry. Rizikové jsou třeba některé zajištěné cesty v oblastech s velkým slunečním svitem. Na ledovcích spočívá nebezpečí v UV záření, které poškozuje zrak nebo pleť a také plasty. Působí zde intenzivně i odraz od sněhu.

Předcházení nebezpečí
: vhodný časový rozvrh túry, ochrana hlavy, vhodné oblečení, ledovcové nebo sluneční brýle, ochrana pleti, rtů.

Mlha – v horách způsobuje potíže s orientací. Na ledovcích orientaci velmi ztěžuje a komplikuje. Difúzní světlo prakticky znemožňuje optimální volbu trasy. Zvyšuje se nebezpečí pádu do trhlin. V očním průměru je v horách více než 70% dní s přechodnou nebo i déle trvající mlhou. Pozdní jaro a léto je typické poledními a odpoledními mlhami ve vrcholových partiích. Méně mlh se vyskytuje na podzim a v zimě.

Předcházení nebezpečí:
důsledná a soustavně upřesňovaná orientace pomocí (GPS) buzoly a výškoměru a průběžná práce s přesnou mapou. Pečlivé sledování terénu, terénních tvarů jako je spád svahu, skalní útvary žlaby,hřebeny, sněhová pole, vodoteče atd.Využívat okamžitě krátkodobého protrhnut oblačnosti k orientaci. Vznik mlhy může mít souvislost s každodenním průběhem počasí. S ohledem na to správně plánovat odchod na túru. Na vrcholy vyšší než 4000 m bychom měli zásadně vycházet před východem slunce, na vrcholy 3-4000 m za svítáni. Řídíme se místními zvyklostmi Zastihne-li nás mlha, je třeba zachovat klid a rozvahu. Zvážit eventuální přerušení túry. Je-li mlha již při odchodu na túru, upravit vhodně program.

Bouřky
bouřka v horách znamená vždy ohrožení života nebo zdraví.
Nejčastější bouřky lze v evropských pohořích očekávat v pokročilém jaru a počátkem léta mezi květnem a srpnem. V jižní části Alp jsou běžné bouřky i na podzim. Vápencové Alpy jsou více ohroženy bouřkami, zatímco zaledněné oblasti jsou na bouřky o poznání chudší. Prameny uvádějí, že v ohroženějších oblastech Alp dochází ročně ke 4 – 8 zásahům blesku na 1 km2, v méně ohrožených jen přibližně jednomu zásahu na 1 km2. Zásah bleskem může být přímý nebo nepřímý v důsledku zemních proudů. Vzniká mimo jiné ohrožení krokovým napětím. Obecně lze konstatovat, že ve volné přírodě neexistují zcela bezpečná místa před zásahem blesku. Nebezpečí však lze správním chováním eliminovat na přijatelnou míru. K nejohroženějším místům patří zajištěné cesty s kovovými zajišťovacími prvky (lana působí jako bleskosvody), žlaby se stékající vodou, močálovitá místa. Nejohroženějšími body jsou vrcholy, hřebeny, vyčnívající skalní útvary, samostatně stojící stromy.

Příchod bouřky:
Blížící se bouřku je třeba stále sledovat. Její vzdálenost se dá snadno vypočítat na základě známé rychlosti šíření zvuku (330 m/s). Ale pozor, někdy se bouřka přemístí nečekaně velkou rychlostí. Klamné jsou také situace s hustou mlhou (jiné prostorové vnímání!!!). Příznakem bezprostředního ohrožení je sršení kovových předmětů (špice cepínu na batohu, kovové kříže na vrcholech atd.). Tyto předměty slyšitelně srší tak dlouho, dokud se napětí nevybije. Zanedlouho se sršení obnoví. Efekt bývá doprovázen namodralýmí “plaménky” okolo kovových předmětů (tzv. Eliášův oheň). Je to chvíle, kdy co nejrychleji opouštíme nebezpečná místa. Jiným signálem jsou “postavené” jednotlivé vlasy kolmo k povrchu hlavy, Stává se to většinou mezi bouřkami. Zase co nejrychleji opouštíme exponovaná místa.

Předcházení nebezpečí – chování během bouřky:
Nejlepší ochranou před bouřkou je horská chata. Bivakové chaty bez hromosvodu nebo stany žádnou ochranu neposkytují. Osaměle stojící stany dokonce riziko zásahu zvyšují. Proto je nutné savět stany na příhodnén místě. Nedotýkáme se stěn stanu!!!

Opouštíme pokud možno co nejrychleji (při zachování bezpečnosti postupu) exponovaná místa a nezdržujeme se ani v jejich blízkosti. Jeskyně a převisy nás přitahují jako přirozené úkryty, jsou ale poměrně nebezpečnými místy vzhledem k výskytu zemních proudů. Pokud již musíme takové místo použít, nesmíme se dotýkat stěn převisů jeskyně. Jako izolaci můžeme využít suché lano.

Kovové předměty pro jistotu odkládáme (vzdálenost alespoň 40 m). Zaujmeme skrčenou pozici. Jsou-li přítomny děti, pak je v podřepu přitiskneme k sobě (dodáme jim nejen pocit jistoty, ale i potřebné teplo).

Jestliže hrozí pád vlivem tlakové vlny nebo leknutím, pak se musíme zajistit. Větší skupiny by se měly rozptýlit, protože jako celek působí coby kompaktní vyvýšenina. Sníží se tím i riziko zasažení celé skupiny.

Zachováváme klid, silnější potlačují náznaky vzniku paniky. Nejbezpečnější je bouřce se vyhnout.

Následná rizika

Mokro – po dešti se stává terén kluzký. Strmější travnaté svahy, lyšejníky porostlé skály, plotnovité terény nebo i některé druhy hornin (vápenec, břidlice), jsou po dešti podstatně méně bezpečné, než za sucha. Terén může být mokrý nebo vlhký i za mlhy, ve stinných komínech a žlabech, následkem rosy a pod.

Předcházení nebezpečí:
Podcenění vlhkého nebo mokrého podkladu se stalo již nejednomu horolezci osudným. Vhodná obuv, opatrný postup, vyhledávání záchytných míst, jako jsou např. lišejníkem neporostlé skály nebo skalnaté ostrovy v travnatých svazích, nám mohou pomoci a zvyšují bezpečný postup. Před konečným zatížením zkoušíme pochybné stupy. Maximální koncentrace je nezbytná.

Sníh, námraza, zledovatělý terén – na horách se mohou vyskytnout i v letním období, při náhlé změně počasí. Následky budou pravděpodobně rozdílné, jestliže se tak stane v pásmu, kde obvykle se sněhem a ledem počítáme. Pak totiž naše výzbroj a výstroj stoupací železa, cepín, lano, teplé oblečení atd. – umožní další postup, aniž bychom byli zaskočeni, Horší situace může nastat, když nás chladné počasí překvapí v polohách, kde sněhová pole a ledovce nejsou v programu túry. Zledovatělý terén, příp. s následným zasněžením, enormně zvyšuje riziko. Nejen, že hrozí uklouznutí, ale ztíží se znatelně i orientace (značení je pod sněhem). Je třeba pamatovat na to, že zledovatělý terén se může vyskytnout i po nočním poklesu teploty pod nulovou hodnotu.

Předcházení nebezpečí:
Správný odhad vývoje počasí a včasný návrat nebo změna programu již před odchodem na túru. Pouze včasný sestup je dokonalou prevencí!!! Pamatujte na to zejména, jestliže se túry zúčastní děti!!!

Jen pokud již není žádný únik možný, volíme nouzový bivak. Vyhledáme místo chráněné před větrem. V polohách s dostatečnou sněhovou pokrývkou volíme nejlépe záhrab, tj. otvor vyhrabaný ve sněhu. Ve skalnatém terénu musíme vyhledat místo chráněné též před padajícími kameny. Také vlastní pád je nutno vyloučit. Neprodleně vyměníme mokré oblečení. Skupina si sesedne těsně k sobě. Je třeba vyvíjet aktivitu – jakoukoliv činnost (vaření, příprava bivaku, hry, přípustný je i černý humor atd.). Vyžaduje to jistou fantazii, odolní jedinci jistě zvládnou pomáhat přitom ostatním. V případě nízkých teplot nesmíme připustit spánek. Když je to nezbytné vysíláme nouzové signály.

Pád kamení, mury – eroze podmíněná výkyvy počasí (silné deště, střídavý mráz) může způsobit pád kamenů. Toto nebezpečí trvá v horách po celý rok. V centrálních Alpách je toto nebezpečí nejvyšší v pokročilém létě, v oktajových vápencových Alpách v pozdním jaru a na počátku léta. Zemní eroze může způsobit vznik rozsáhlých mur – zemních lavin, které jsou složeny z bahna, kamenů různé velikosti, vody a případně ledu – následné přerušení cest. Obvyklé jsou v asijských velehorách, známé případy jsou i z Alp, ale i z Krkonoš. 

Předcházení nebezpečí:
Správný a taktický postup družstva v terénu ohroženém pádem kamení, včasný odchod na tůru (mrazem zpevněné horniny) a také včasný návrat přes ohrožená místa. Volba vhodné túry na stav terénu a na schopnosti účastníků. Informace ve výchozím místě (horská služba, chataři).

Komentáře

komentářů

Komentáře

komentářů