Vánoční svátky jsou jako stvořené k tomu opouštět Českou republiku na delší čas než je prodloužený víkend. Díky letošnímu vydařenému řazení státních svátků a víkendů vznikla možnost užít si až šestnáct dní činností odlišných od pojídání svátečních dobrot, navštěvování známých a všech těch záležitostí, které neodmyslitelně k času vánočnímu patří. A jak jsme toto volno využili my? My jezdíme jednoduše na hory. Letos to sice vypadalo, že si s sebou vezmeme raději kolo, ale nakonec jsme naložili klasický prašanový set a natěšení na sníh vyrazili do Gargellenu v Montafonu.
Údolí Montafon leží na hranicích Rakouska se Švýcarskem nedaleko městečka Bludenz. Může se zdát, že je to cesta daleká, ale žádné velké utrpení to není. Až do montafonského údolí je to z Prahy asi 630 kilometrů. S výjimkou posledních třiceti kilometrů okresek jedete celou cestu po kvalitní, rovné dálnici a při úsporném způsobu jízdy a s trochou štěstí jste za šest hodin z domova až na lanovce. Montafon skýtá možnosti několika lyžařských středisek sdružené pod názvem Silvretta-Montafon, na které platí jedna permice. My jsme se vydali do střediska Gargellen, které je sice trochu stranou od hlavního údolí, ale za to se může chlubit tím, že je nejvýše položenou vesnicí této oblasti dostupnou v zimě.
Gargellen leží v nadmořské výšce 1400 metrů. Zajímavostí je, že vzhledem ke své poloze prakticky na hranicích byla tato vesnice několikrát v historii hlavním pašeráckým a převaděčským uzlem. Dnes jsou bývalé pašerácké stezky v zimních měsících využívány především k toulkám za prašanem.
Pokud mluvíte německy, tak se připravte na to, že nebude tak jednoduché s místními komunikovat. Lokální dialekt je něco mezi švýcarskou němčinou a nejšílenějším rakouským dialektem, který si dokážete představit. Tradiční pokyvování hlavou je proto někdy jedinou metodou jak se domluvit s místními. Po příjezdu do střediska je nejlepší nechat auto přímo u lanovky a co nejrychleji osmi-místnou kabinou nahoru do freeridového ráje. Už cestou vás zlákají malebné terény v lesících přímo pod lanem. Pás lesa tu končí v 1650 metrech. Ovšem v celém Montafonu je ježdění v lesích přísně zakázáno z jednoho jasného důvodu. Protože kamzíci. Je dobré tento zákaz respektovat, nejen kvůli tučné pokutě (300eur/ osoba), ale také proto, že těchto terénů není vůbec nutné využívat. Volné ježdění je zde totiž jinak povoleno úplně všude a musím konstatovat, že vskutku stojí za to.
Nejjednodušší metodou je řídit se plánkem sjezdovek, ve kterém si stačí najít tzv. skiroute, tedy vyznačenou bezpečnou cestu ve volném terénu. Po vydatném sněžení bývají tyto terény sice rychle rozježděné, ale vzhledem ke své dobré dostupnosti a šířce tratí je to dobrý začátek dne a moc příjemné svezení. Další možností dostupnou přímo z lanovky jsou tzv. varianty sjezdu. Ty by se daly popsat jako střediskové freeridy s relativní bezpečností především co se lavin týče, vzhledem k pravidelnému odstřelování nebezpečných částí těchto kopců.
Asi nejzásadnějším takovým kopcem v rámci střediska je Nidla (2300 mnm -1750 mnm), v rámci které si užijete sjezd 500 výškových metrů se začátkem i koncem na lanovce. Dá se říct, že je to „dream ride“ pro ty, co neradi šlapou. Kopec není z počátku úplně snadný na orientaci, ale po několika jízdách se zdá relativně přehledný. Důležité je dodržovat na něm základy pohybu ve volném terénu a dávat si pozor na skály a příkré pasáže. Začátek jízdy má po celém obvodu kopce sklon přes 45 stupňů a nabízí různé varianty sjezdu od širších žlabů po rychlé šůty, kuloáry nebo dropy. Vždy se vám však dole otevře obrovská dlouhá planina či skupina krásných hřebínků. Pohodovým sjezdem v dolní pasáži dojedete rovnou k bývalým loveckým chalupám (dnes stylový bar Kessl hutte), kde mají třeba výborný weizen bier.
Další možnost freeridu je na úplně druhé straně střediska. Začíná nekonečně širokou plání, která vás dovede pod severní stranu hory Madrisa, kde je při menší sněhové pokrývce nutno kousek traverzovat přes kamenné moře. Poté se ocitnete na východním úpatí hory, kde se Vám naskytne otevřená pláň pro parádní prašanový sjezd. Záleží jen na vás a podmínkách, jak dlouhý si tento zážitek dopřejete. Je možno traverznout, kousek šlápnout či jet dolů rovnou a napojit se na okružní sjezdovku, která vás dovede zpět k lanovce. Úpatí hory Madrisa je zkrátka hřebínkovým rájem.
Okolí hory Madrisa naskýtá možnosti pro skialpinistické tůry i kratší freeridové výlety. Tuto, zvláště ve špatném počasí hrozivě vypadající horu lze obejít směrem na Schlappiner joch ležící na hranici Rakouska a Švýcarska. Na vrchol se pohodovým šlapáním dostanete asi za hodinu a půl. Na švýcarské straně Vás čeká výhled na rozlehlé pláně, kde je zaručeně nerozdáno ještě dlouho po sněžení. Pro větší dobrodruhy je kolem celé hory Madrisa vedena skialpinistická cesta dlouhá 6 až 7 hodin. Začíná přímo v středisku Gargellen a zahrnuje jak pasáže šlapání, tak až hodinu dlouhé pojezdy nedotčeným sněhem. Tisíci metrový sjezd směrem na Davos budiž hlavním lákadlem všech freerajderů. Pokud je Madrissa bahn na švýcarské straně otevřená přiblíží Vás zpět k vrcholu Schlappiner a příjemným sjezdem severní stěnou, či traverzem a poté sjezdem výše zmíněného hřebínkového království na úpatí hory, se dostanete zpět do údolí Gargellenu. Tento výlet si můžete rozdělit i do dvou až tří dnů a k lepší orientaci je doporučeno minimálně při první zkušenosti s tímto výletem, využít služby průvodce, který cestu a případné nástrahy terénu dobře zná.
Okolí rezortu nabízí také spoustu možností kratších a mnohdy i výživnějších výletů. Za zmínku stojí hřeben táhnoucí se od vrcholu St. Antonier joch přes Riedkopf joch (2 550 mnm) až po Saratla joch. Jde o hraniční hřeben, ze kterého lze najít vskutku dlouhé a pěkné pojezdy na obě strany. Vzhledem k většímu slonu a zvláště při vyšším lavinovém nebezpečí je ale lepší jít s někým, kdo to tam dobře zná, protože nástrah zde není málo. Jistou výhodou tohoto hřebenu je jeho dostupnost. Nahoře jste za 30 minut šlapání na pásech.
Samotná vesnice disponuje centralizovanou sítí ubytování. Všechno, od informací o hotelech, průvodcích až po mapy a počasí se dozvíte v místním info centru uprostřed vesnice hned vedle hlavní a v podstatě jediné silnice. Počítejte však s tím, že ubytování je v Gargellenu dražší než v údolí, které je vzdálené asi 20 minut jízdy autem. Pro obytkáře bych ještě rád doplnil, že na parkovišti je sice zakázáno zůstávat přes noc, ale přesto to jde. Po dobu 10 dní, kdy jsme ve středisku parkovali s malou dodávkou, nám nikdo neřekl ani slovo. Takže všichni prašanu chtiví, sledujte předpověď počasí a hurá do Gargellenu!!!
Praktické info:
- Středisko Gargellen: www.gargellen.at/
- Info centrum Gargellen: margit.ganahl@hochmontafon.eu
- Link na polohu v mapě: http://mapy.cz/#!x=9.928555&y=47.095968&z=8&d=ward_18840_1&t=s
