Autor: honcz
;)
Sám jsem tu pracoval jako delegát pro jednu anglickou cestovku a po dvou měsících pobytu v srdci celý oblasti, St. Antonu am Arlberg, konečně přišla ta pravá zima. Až na pár prašanovejch dní tu během prosince nebyly podmínky pro skutečnej freeriding. Pak se ale obloha zatáhla a po několika dnech vydatného sněžení měli někteří majitelé aut na místním parkovišti problém najít svůj vůz pod pěknou sněhovou peřinou.
Někteří nedočkavci se vydali rozprašovat místní svahy ještě během sněhové bouře, nedbaje vysokého lavinového nebezpečí. To se bohužel stalo osudným čtyřem Kanaďanům, kteří pod vedením nerozvážného místního průvodce našli smrt pod lavinou na zadní stěně střediska Rendl a tělo jednoho z nich ještě nebylo nalezeno. Místní oblast je vyhlášená freeridová Mekka a možností je tu opravdu nespočetně, jak už jsme psali v předchozích reportech. Off-piste ježdění je tu nadmíru populární a to má za následek, že většina terénů v blízkosti lanovek a vleků se mění v oraniště během prvního dne po sněhový nadílce. Spousta lidí si ale také neuvědomuje lavinové riziko a sám jsem byl svědkem tří středně velkých lavin utržených lyžaři či snowboardisty a neštěstí na Rendlu je už druhým místním případem úmrtí v lavině v letošní sezoně.
Ale takový události už bohužel k horám patří, ať chceme nebo ne. Pro všechny prašanový fetišisty nezbývá než zredukovat riziko na minimum a mít s sebou vše potřebné pro výlety do backcountry. A vyřádit se tu v tomhle směru dá opravdu do sytosti. Několik tipů, kam se vydat za prašanem jsme už přinesli v předchozích článcích, ale pro úplnost tady některé z nich osvěžím a přidám pár nových možností, kam se vydat za pudrovým sněhem.
Ze samotného St. Antonu je přístup do dvou oblastí. Ta menší z nich se jmenuje Rendl a pokud se sem vydáte o víkendu, nebo v době německých prázdnin, prostě když je přelidněno, může právě tenhle resort být tou pravou volbou, protože je o hodně klidnější než hlavní středisko. Nejlepší terény na Rendlu se nacházejí v oblasti zvané Hinteres Rendl, která je dostupná hlavně ze sedačky Gampberg, ale také ze;)
sedačky Rifel 2, které vás vyvezou až na hlavní hřeben, odkud se to dá pustit zadní stěnou různými žleby až na velkou pláň. Lze si to také vyšlápnout na vrchol Riffelscharte a sjet dolů na stejné místo. Počáteční sjezd je ale oblastí, která je lavinově aktivní, takže sjezd je možný pouze za bezpečných podmínek. Pokračujte po plání dolů a přijedete k lavinovým bariérám, odkud se můžete dát doleva či přímo dolů pásmem lesa až narazíte na cestu, která vás doveze až na sjezdovku č. R1, která vede zpátky k hlavní žluté kabině Rendlbahn. Délka sjezdu je přes 4 km. Za špatného počasí není na škodu vyzkoušet lesík pod touhle kabinou, přístupný po kratším traverzu vpravo po výstupu ze sedačky Gampberg (směr zpět do vesnice) a pak dolů směrem ke sjezdovce R1-při tomto sjezdu křižujete kabinku nad vámi. (ale jen pro upozornění-ježdění v lese je ve většině celé oblasti zakázáno, můžete tu v lepším případě potkat kamzíky, v horším pána, který vám bude chtít odebrat permici, nebo pár euro z vaší peněženky-takže na vlastní uváženou).
Hlavní oblast v St Antonu je přístupná hlavně ze dvou gondol-Galzig a Nasserein. Pod lanovkou Galzig je pěkný sjezd, viditelný v poslední sekci jízdy kabinou přímo pod vámi. Zůstává nedotčený i pár dní po sněhopádu, ale může být taky dost nebezpečný. Nástup do něj je u sloupů gondoly-pěkná celkem prudká kratší stěna a pak jedete korytem potoka, které je vysněžené, až k lesu, odkud dále po cestě dolů a doleva na sjezdovku č.1. Z vrcholu Galzig se to dá pustit také mírně vpravo přes prašanovou pláň a pak traverzovat doleva ke stejnému místu-nejlepší je řídit se podle stop.
;)
Druhou oblastí je Nasserein, ze kterého se můžete dostat na vrchol Kappal, odkud je pěkný sjezd po skiroute č.33 až do tzv.“Happy Valley“. Za špatného počasí je také možno využít neoficiální sjezd lesem, přístupný ze spodní stanice kotvy Schöngraben. Spusťte se dolů po stopách, tahle jízda vás přivede na cestu vedoucí zpátky ke gondole Nasserein.
Další tip pro freeriding v oblasti St Anton je rozhodně sedačka Schindlergrat na horu Schindler Spitze , odkud je parádní sjezd po skiroute č.15, nebo různými prudkými žleby mezi skálami hned po výlezu, možno částečně skouknout z lanovky. Jedná se o skvělý prudký sjezdy, ne nepodobný terénům na Innsbruckym Nordparku-ale opět pozor na laviny. Za zmínku stojí i terény pod sedačkou Zammermoos. A pak je tu sjezd z nejvyššího bodu oblasti, Valluga(2811 m) až do vesnice Zürs, který se dá ale oficiálně uskutečnit jen s průvodcem, do kabiny Valluga 2 vás totiž bez něj nepustí, resp. pustí, ale bez snowboardu či lyží.
A dál už se dostáváme k další vesnici jménem St. Christoph, ze které vede stejnojmenná sedačka, odkud si můžete vytipovat parádní off-piste sjezdy přímo pod ní. Kuloáry, pláně, dropy-je to tu všechno, ale jako vždy platí-být tu zavčas, i tahle oblast bývá rozježděná dost rychle. Nalevo od této sedačky je další jménem Arlenmänder, pod kterou je taková přírodní halfpipe. Z jejího vrcholu se dá uskutečnit off piste sjezd vlevo-pod sedačkou Valfagehr(skiroute č. 18). A odtamtud se můžete také vydat po sjezdovce č. 17 tunelem pod silnicí až do vesničky Stuben.
Stuben je společně se Sonnenkopfem jeden z nejlepších tipů pro freeriding bez davů. Samotná vesnička je kouzelná, a možnosti freeridingu ještě lepší. I když na první pohled to tak nevypadá-Stuben má jen 3 pomalé dvousedačky-toť vše. Ale po výstupu z té třetí na hoře Albonagrat se před vámi po pravé straně za hřebenem-a za restaurací na hoře Albonagrat- otevře luxusní obrovská pláň v oblasti Gaisleger, vybízející k pokreslení. Je tu nespočetně variací, je ale dobré se ve spodní části sjezdu držet vpravo, abyste se vrátili zpět k první dvojsedačce Albona. Délka sjezdu je přes 3 km. Dá se to tu pustit pěkně rychle.
Dalším tipem může být sjezd ze stejného místa (Albonagrat) do vesnice Langen. Dejte se opět k restauraci a dál západně po hřebeni vedle vrcholu Maroijöchle, držte se vlevo a vyšlápněte menší kopec vlevo. Hike trvá asi 15 minut, pak se pod vámi otevře pěkný svah a na protějším kopci chata Kaltenberghütte. Traverzujte pod ní co nejdál a pak se dejte vpravo po pláni směrem k lesu. Před lesem doleva do údolí ve tvaru písmene „V“ , ve kterém se držte vlevo až přijedete k boudě Bludenzer Alpe. Odtud doprava dolů po lesní cestě, na jejímž konci se po pětiminutové procházce dostanete na vlakovou stanici ve vesnici Langen, odkud se za 2,50 můžete za 10 min svézt zpět do St Antonu. Také odtud jezdí bus do Stuben. Tohle je pěkný a dlouhý sjezd (6,6 km).
Pokud si chcete tenhle sjezd prodloužit o pár výškových metrů, můžete si vyšlápnout z Albonagratu na horu s křížem na vrcholu zvanou Maroiköpfe (vlevo po výstupu z lanovky). Pokud je cesta prošláplá, jedná se o kratší, cca 25 min hike. Odtud se spusťte doprava západně přes menší sedlo a pak vpravo svahem zvaným „Krachel“ až ke kuloáru „Wasserfall“, potom se držte vlevo, projedete kolem ledopádů až na pláň vedle pásu lesa, opět k chatě Bludenzer Alpe a odtud stejným smětem do Langen. Toto je skvělý dlouhý freeride(6,7 km), jeden z mých nejoblíbenějších v celé oblasti St Antonu.
;)
Lech a Zürs jsou populární resorty hlavně pro lyžařskou smetánku. Důkazem toho můžou být vyhřívané sedačky na lanovkách a taky to, že ceny ubytování vystřelují do závratných výšek. Ale nenechte se odradit, protože ježdění v této oblasti je super. Hned nad vesnicí Lech pod sedačkami Schlegelkopf 1+2 se nachází celkem solidní snowpark se sérií několika tabletop skoků, cornerem, několika druhy zábradlí a halfpipe. Nečekejte rampu jako v Laaxu, je dost malá, ale její shape, jakož i shape skoků je ok. Celkově místní park není sice world-class, ale rozhodně poskytuje dost zábavy, když sníh nebo počasí nedovolují brázdit přírodní terény. Ty jsou v Lechu taky dost fajn. Bezpečnou variantu off-piste sjezdů představují powderfields na značených „skiroute“ sjezdech v oblasti Kriegerhornu a Zuger hochlicht, konkrétně trasy č. 40, 49, 46, 47 atd. Pěkný lesík je v okolí lanovky Zugerberg. Dobré terény jsou taky přístupné z high-tech gondoly Rüfikopf.
Zürs je malá vesnička, která funguje víceméně jen v zimě a tvoří jí z většinou luxusní hotely. I tady se dají;)
najít freeridové perly. Jednou z nich je např. sjezd z horní stanice lanovky Trittikopf. Cesta se dá trochu vytipovat z gondoly, jsou tu i značené varianty. Je tu obvykle k nalezení i pár převisů a přírodních skoků pro rozvinutí freestylové imaginace. Další dobrou variantou je druhá strana, konkrétně dlouhé sjezdy v okolí hory Hassenfluh, kam se dostanete lanovkou Muggengrat. Nachází se v okolí runu č. 10 a pokud parkujete na začátku Zürsu, můžete si dát powder jízdu až k autu. Pěkná je taktéž oblast Wiesele a hora Omeshorn, kde se jezdí sjezd „Arlberg freeride Trophy“. Na tu se dá dostat traverzem ze sedačky Seekopf. Pokud jste tam první, pěkný a dlouhý sjezd za touto horou do Lechu poskytuje oblíbená skiroute č.56. No a pokud nemáte hluboko do kapsy, můžete vyzkoušet heliboarding/skiing na horu Mehlsack, kde Vás čeká 1100 výškových metrů sjezdu v backcountry. Kromě ceny za let musíte ale ještě zaplatit průvodce, pořádá to mj. Alpincenter Lech.
No a na závěr jsem si nechal jednu ze skrytých perel celé oblasti-Sonnenkopf. Tenhle malý resort je společně se Stuben jedním z mých tajných powder-tipů. A když tady nakydá, je to skutečnej playground a lá British Columbia. Tři sedačky a gondola poskytujou přístup k všemožnejm variacím, kuloáry, pláně, a hlavně prašanový „pillows“ v lesech, přírodní quartery a dropy z převisů-a to všechno bez nutnosti hikingu, kterej tady ale otevírá další netušený možnosti. Takovej „secret spot“ v oblasti Arlbergu. A aby tajemství zůstalo zachováno, s prominutím se o týhle oblasti nebudu tolik rozepisovat. Jen předesílám, že super terény tu není vůbec těžký najít.
;)
Pro lepší orientaci v celý oblasti a dalších možnostech doporučuji zakoupit publikaci „Off Piste Guide Book(all around the Arlberg)“ od Andy Thurnera (v angličtině či němčině), která sice není nějak závratně zpracovaná, ale dává mnoho skvělejch tipů, kam za prašanem.
Keep riding!
;){kind=link}
;){kind=link}