This is Amerika, Mt. Baker

25.4.2006
admin

Autor: brouk


Celý rok jsem s obavami sledoval vývoj počasí na severozápadě Spojených států. Na Mt. Baker jsme měli původně vyrazit v únoru loňského roku. V tu dobu dopadaly na české hory tuny sněhových vloček, zatímco v celém pásu hor, táhnoucího se od kanadského Vancouveru, až po jeho jižní část v Oregonu,  vydatně pršelo. Opravdové zimní srážky dorazily na bájný „Severozápad“ až koncem února. To už jsme měli ale letenky přebukované na letošní březen.  Nedostatek sněhu nemrzel jenom nás, dokonce byl zrušen závod  „Mt Baker Legendary Banked Slalom“ jehož se účastní jak světové jedničky, tak průkopnící SNB byznysu. Rok utekl jako voda. Posíleni o další dva členy výpravy vyrážíme v malých skupinkách přes velkou louži do mekky backcountry ježdění.

Konečný sraz pěti snowboardistů a jednoho lyžaře je na parkingu mezinárodního letiště v Seattle. Někteří se vypotáceli z letadla po vlastní ose, jiné vyprovázel policejní doprovod. Přísnost musí být, zvláště na chudý lid z Evropy. Ještě vícekrát jsme měli možnost na vlastní kůži pocítit dopad prodloužené ruky zákona. Nepřijeli jsme se však dohadovat s kdejakou barmankou, jestli jsme dost staří na konzumaci piva, ale přijeli jsme to pořádně vyhrotit do místních hor. 

 seattle  michal v aute

Dálnici vedoucí na sever osvicuje zapadající slunce. Počasí je zde velice proměnlivé a slunečné dny bez mráčku jsou spíše vzácností. Necelé dvě  hodiny jízdy autem a už míříme do hor. Cesta od pobřeží se táhne dlouhým údolím podél řeky Nooksack. Všude je cítit vlhkost, typická pro mírné pobřežní pásmo. Stromy jsou doslova zabalené do zelených lišejníků. Vítá nás vesnice Glacier. Poslední místo před horami, kam může znavený freerider složit svoji hlavu. Vlastní  ski resort  leží uprostřed přírodní rezervace a nenabízí žádné ubytovací kapacity. A tak každý den ráno sedáme do káry a po třiceti minutách jízdy parkujeme před dominantou resortu horou Mt Suksan. Druhá hora  Mt. Baker podle něhož je pojmenován celý resort leží dále na sever téměř u hranice s Kanadou. 

Hned první den našeho pobytu míříme do backcountry. Nejpřístupnější terény jsou již dávno rozježděné, jelikož naposledy sněžilo před čtyřmi dny. To nám vůbec nevadí. Nečekáme zázraky, ale realita nás přece jen příjemně překvapuje. V resortu je více jak pět metrů sněhu. Teplota lehce pod bodem mrazu a hlavně výhled na brzké sněžení. Srážky se dostavují s přesností na několik hodin, tohle mají amíci opravdu zmáknutý.  Před frontou se mírně oteplilo a postupně začalo hustě sněžit. I v tomto nepříznivém počasí neleníme.

   snezeni

Za hustého sněžení vyrážíme na krátký výšlap do nepohody s očekáváním lepších zítřků. Po chumelenici se neskutečně vyjasní a kopce jsou obalené čerstvou nadílkou sněhu. Každý přírůstek se pohybuje v řádu několika desítek centimetrů. Tentokrát je to slušných třicet prašanu. Dvě hodiny osamoceně šlapeme, takzvaně „oldschool“ stylem tj. bez sněžnic a splitů, k freeridovému sjezdu.

    

Oblé hrcholy, z kterých není vidět dolů, startují tvorbu adrenalinu v našich tělech. Strmé koryta střídají rozlehlé žleby. Prostor pozvolna přechází do členitějšího a místy zalesněného terénu. 

  

První jízda. Téměř nemáme pojem o čase. Ihned začínáme stoupat znova. Opět šlapeme, tentokrát již ve vlastní stopě, vzhůru pro další dávku. Po cestě děláme pár fotek, aby se neřeklo, ale při vlastní jízdě se nikdo nechce rušit zastávkami a čekáním na jedoucí objekt. Mastíme to pořád dolů. Ten den jsme byli v backcountry naprosto sami.

 

Na večermín posezení s lokály, sklízíme slova uznání. Večery trávime v kultovním odchodě Mt. Baker SNB shop. Obchod provozuje rodina československých emigrantů, kteří patří k místním průkopníkům snowboardingu. Jura, Bobi a Marcela jsou známí po celém kraji a jezdí za nimi snowboardáci z celého světa. Jurovo vyprávění o všemožných příhodách by vydalo na několik tlustých publikací. 

Po jedné takové pijatice v Jurově garáži vyrážím na osamocený bivak. Sněžnicemi se zakusuji do přemrzlého sněhu. Pozvolna stoupám k místu, kterému lokálové říají „Malá Aljaška“.  Cítím v kostech, že nocleh na sněhu bude jedinečný. Po větru ani slechu, teplota je také příznivá a mými jedinými partnery jsou zářící hvězdy na temné obloze. Sotva ulehnu, východní obzor začne měnit svoji barvu. Z teplého spacáku pozoruji zrod nového dne.  

  

Za dobu našeho pobytu postupně přešly tři srážkové fronty. Celý scénář se opakuje. Zatažíno, husté sněžení, vyjasnění, teplota pod nulou, slunce a naše nekonečné jízdy v backcountry. Takový je severozápad, takové je ježdění na Mt Bakeru.

 

 

 

Komentáře

komentářů

Komentáře

komentářů