Autor: Brouk
Zážitky, fotografie a samozřejmě filmové záběry, kvůli kterým celý projekt vznikl, vám představíme v krátkém seriálu. Bude to o cestě na Mt. Baker odtud do Kanady na Whistler, podíváme se do méně známého přesto zcela výjimečného střediska White Wather nedaleko Nelsonu a jako perličku na závěr si dáme výstup na sopku ve státě Oregon, které předcházela jedna z nejhezčích nocí strávená v přírodním parku.
Co můžeme považovat za perfektní prašan. Pevné skupenctví zmrzlé vody může mít tisíce podob, ta která nás opravdu zajímá, je ta po kterém jezdec na prkně v zatáčkách za sebou nechává dlouhý prachový gejzír, jenž odskakuje od skluznice v pravidelných erupcích. Kde se ale takový sníh nachází? Modří to již vědí a ví to také někteří z party, ale co určitě nikdo z účastníků nevěděl, že sněhu bude přibývat tak rychle, že to jeden den vzdají, protože za tři jízdy prašanem po prsa, neuvidí ani na chvilku desku pod sebou, natož aby ji mohli nějakým způsobem ovládat.
Ano, na Bakeru napadlo jeden den tolik sněhu, že se nedalo jezdit. Objevili také nové terény jimž místnáci říkají „roud run“. Jizda v lesích mezi serpertýnami stoupající silnice poskytovala nepřeberné množství nových a nových jízd v neporušeném prašanu, sjíždění legendárních sněhových polštářů či seskakování ostrých žlebů, to vše na cestě mezi kterou vede silnice a jak by Bohouš dodal, ušetří se za permice. Když jsme to již nakousli představíme v krátkosti partu celými jmény – řazeno od nejmladšího: Roman Dlauhý – SNB jezdec Burton, Jan Maršík – kromě toho že prodává ve svý dvaadvacítce dost dobře a dlouho jezdí na prkně, Jirka Schindler – kamera a pravá ruka rejžy, sám rejža – David Horváth, Bohumil Pospíšil – pořádkumilovný freerider a Michal Brouček – trochu levá ruka rejžy a protirotačák.
O Mt. Bakeru jsme na elektronických stránkách laviny.cz psali vícekrát. Opakovat známé veličiny, jako že je to resort kde napadlo 7 či 8 metrů sněhu není potřeba opakovat, co bych zde rád zmínil je skutečnost, že do tohoto pobytu jsem netušil, že na Baker se dá vyjet na skůtru z druhé strany. A když jsme se ptali kluků, kteří nás vyvezli na skůtrech do půlky Bakeru, jestli už byli na hoře, dostalo se nám překvapivé odpovědi. „Ano byl jsem tam loni na skůtru“ – poznámka autora: je to sopka pokrytá ledovcem, výška 3285mnm.
S touto partou jsme strávili jeden den v horách z kterých bylo vidět na moře, kde jsem si sjeli celou horu, kde jsme nakonec uvízli do setmění a ten největší nářez byl, když jsme jeli na prknech z kopce, který osvětlovali jen reflektory skůtrů. Každý z nás byl překvapen, jak daleko do hor jsme se dostali. Sjezd trval do úplného setmění kdy nebylo vidět na špičku nosu. Příště se mrkneme jak to vypadá na Whistleru. V resortu, který se připravuje na Olympiádu a který je o poznání větší než v horách schovaný Mt. Baker.
Cesta za prašanem aneb NIKE ACG Perfect Powder na TV Óčko
První video vstupy o „Cestě za prašanem“ sledujte na TV Očko>>>
- 29.2. – 17,00 hod
- 1.3. – 9,00 hod (repríza)
