Svátek jara na Krippensteinu

13.4.2006
admin

Autor: mt

Plánování hor podle sněhu je sice trochu náročnější na celkovou domluvu více lidí, když se však  vydaří, výsledkem jsou dny jakých během roku nemusí být mnoho. Není to samozřejmě pravidlem, ale nám se to na začátkem dubna celkem zadařilo.

     
   pohled na ledovec Dachstein  |  takováto náhorní plošina se vám otevře po vystupení z lanovky | mt

Plán je jasný. Chytit nějaký jarní prašan s možností vytáhnout se párkrát vlekem než se do další zimy zastaví. Zima tím nutně nekonční, splitboardová a skialpová sezóna prakticky začíná, šlapat se dá do konce května. Ne-li déle při letošních podmínkách. Sledujeme vývoj počasí a vypadá to, že chodí fronty. Hranice sněhu je již výše, tak jen vystihnout ten správný okamžik a lokalitu. Dle předpovědi se rozhodujeme pro nám neznámý, kromě Luboše, a tolik opěvovaný Krippenstein v Horním Rakousku. Předpověď  zní, ve čtvrtek celý den sněžení, pátek a sobota azůro. 

             
   husky pejsek na střeše svýho bytečku | začínáme prášit … 2x Venca Jirsák (Mill) | mt

Vyrážíme nad pátečním ránem a před polednem jsme na místě. Okolní lesy jsou pocukrované bílým práškem. Nadšení roste. Při jízdě kabinkou pozorujeme terény a pár jezdců brázdící rozlehlé terény jen se jim práší za kočárem. Výborněěě! Celí natěšení vystupujeme v horní stanici, po lehkém protáhnutí se spouštíme dolů a celé odpoledne brázdíme pláňky a modřínové lesíky.  Je pátek a k tomu duben, což znamená, že tu není ani tolik lidí. Nikam nespěcháme a jen tak se vozíme do mezistanice. Je dobře čerstvých deset na ledovaté krustě, kde vám to občas lehce uklouzne, ale není nač si stěžovat. Ještě aby … Hned první jízdu jsme podnikli cestu až do údolí, od poloviny se však mění pohodička v utrpení v podobě obrovských ledových boulí v lese směřující na sjezdovku. Po zbytek dne proto jezdíme jen horní část. Je tam však tolik možností, že nám to nikterak nevadí a užíváme si to dostatečně … jak je snad trochu patrno z fotek.

       
          super světlo a rozprach v podání Václava | 2x mt o pár metrů dál

Terény na Krippensteinu jsou rozmanité a hravé. Lanovka vás vyveze z cca 600m do 2100m. Převýšení celkem úctihodné. Nahoře se vám otevře západní pohled na stěnu ledovce Dachsteinu. Ani nevypadá tak velký. Mezi tím se rozprostírá obrovská placatá plocha, jakási náhorní plošina. Něco uplně jiného než cokoli v Alpách. V létě na kolo to musí být jistě parádní, vysoko v horách a přitom bez předlohých a prudkých výšlapů. Zpět do zimy. Hned od kabiny se můžete spuštět dolů všude, kde vás napadne. Říkáme si, že mít tu tak dvacet třicet čísel, uzdu fantazie bychom asi trochu pustili. Přeci jen musel člověk trochu brát v potaz podklad pod napadaným prašanem. Alespoň se učíme jezdit v různých podmínkách. Jednou z věcí, na kterou si je třeba dát pozor jsou skalní jámy, kterým je třeba se vyhýbat. Jsou to jakési kamenné trhliny podobně tém ledovcovým. Důvodem je vápencový základ pohoří, který snadněji voda vymýlá a tvaruje. Věštinou jsou však dostatečně viditelné dopředu. Je třebas dávat hodně pozor na velkých muldách konvexního tvaru, kde nevidíte pod sebe.

       
         řídké modřínové lesíčky, pláňky, žleby a prašanové polštářky všude kolem …

 
2x Luboš  … vyměnil snowboard za lyže na druhý den

Druhý den probíhá to samé v bledě modrém. Jako první sjíždíme volnou pláň v horní části. Krátce po tom, co jsme si prošlápli cestu od vleku, dorazilo dalších pár zvědavců. Nevím jak v sezóně, ale projeto asi během pár minut …

    
 2x Luboš vyráží jako první a hned po první zatáče zjišťuje, že “steep&deep”  |  Vašek  | nejspíš lokál … 

     
Vašek a jeho lajna … | mt dropíček | Vašek obloukijáda

Kolem třetí sjíždíme lanovkou na parkoviště a balíme si věci na bivak. Už se nám prostě nechce trávit noc v údolí, ale využít meteorologických podmínek a zůstat přes noc nahoře. Prožitek neuvěřitelný a zde již nezbývá než nechat za sebe mluvit následující sérii fotek … 

      
 kluci si staví záhrab ve sněhu | vzali jsme i stan na ozkoušení … trocha pohodlí vysoko v horách neuškodí

 
kýčovky, ale nefoť to … 

  

Velký dík patří Karlosovi za jeho chuť fotit a tahat se na zádech s nákladem foto materiálu a stativu!Co dodat na závěr … toť vše z našeho jarního výletu. Ještě jich snad pár bude. Sezóna končí až tak v květnu. Zůstaňte naladěni … 
  

Komentáře

komentářů

Komentáře

komentářů