Autor: Brouk
Nevados de Chillán
Resort je umístněn na úpatí sopečné pohoří. V podstatě okamžitě jsme zahájili útok na dostupné freeridové svahy. Následující řádky věnuji především popisu místních terénů. Teréní kapsa na pravé straně z pohledu výjezdu sedačovou lanovkou, je lehce dostupná pro každého kdo ovládá umění traverzovat. Z konce sedačky je to několik desítek metrů pozvolného výstupu a pak stačí udržet rychlost a dostat se přes rozlehlé údolí nad zmiňovanou kapsu. Lyže měly při traverzu jednoznačnou výhodu.
Otevřený terén z pravé strany, tentokrát z pohledu jezdce byl ukončen převislou návějí, která během našeho pobytu byla měkká a dalo se z ní skákat do prudkých žlebů. Dno pánve tvoří několik podlouhých skalních žeber, která opět během extremní nadílky byla téměř zakryta sněhem. Zajímavým útvarem byly do červena zabarvené skály, které působyly jako otrlá parta co už něco zažila. Svany byly prudce lavinézní a bez parťáka na nějž se můžete spolehnout je lepší se tam nevydávat. Pro zdejší kraj nebyly otevřené výdechy čpějící zkaženými vajíčky ničím neobvyklé. Dojezd luxusní, zpět do střediska, za den se dá udělat i více jak pět otoček.
Levé svahy
Dlouhým traverzem po hraně viditelného ramene,
z pohledu od sedačkové lanovky, jsme si nadjížděli prudké, ale poměrně kratší, na druhou stranu zajímavější, svahy. Z ramene se dá opět skákat kdekoli je dobrý sníh na dopad. V našem případě jsme postupovali od předních partíí až po zalesněné prudké žlaby, končící v resortu. Tím je jasně řečeno, že z freeridu se lze vrátit a to do rekreační zóny, odkud vede pomalá sedačka zpět, k lanovce vedoucí na vrchol.
Když to odsejpá a nezatroubí konec, protože foukáááá, viděl bych to opět na pět a více jízd.
Počasí
Má-li vypadat počasí v místě kde jsou sopky a právě napadl metr sněhu tak, že je absolutní bezvětří a modrá obloha nepoznala jediný obláček, tak právě takové v ten den bylo. K tomu dodám, že v resortu bylo do dvaceti freeriderů, kteří nám mohli konkurovat, a tak dovětek k této poznámce je, „Co víc, jsme si mohli přát“.
Sníh
První den jsme šlapali, instinktivně do popisované kapsy. Sníh měl krystalickou podobu a stále se propadal a klouzal, postupně jsem zlepšoval metodiku stoupání, až jsem vypracoval techniku na čtyři udupání stopy až po té další krok. Zniňoval jsem laviny, tak to opravdu jezdilo, nejednou se utrhlo celé dno. Jak si sníh sedal byl bezpečnější a samozžejmě rychlejší. V lesích byl sníh dlouho suchý a i když bylo větrno, zde zůstával bez úhony.
Kým jsme z tohoto Ráje byli vyhnáni? Byl to vítr z hor, krytý a nemilostrdný. Donutil provozovatele vypnout vleky, všichni čilané vyklidili prostor bičovaný mrakami rozvířeného sněhu a nám po posledním výstupu došlo, že co jsme do teď nerozjezdili, bude nemilosrdným větrem na věky utemováno.
Mizíme na sever.
Pokračování příště.
foto-text:
Patrick Korz – Slovakia Michal Brouček – Czech
Laviny.cz
