Autor: koyak
Prvních par dni strávím aklimatizací a zvykáním si na místní vedro, hlavně proto, že jsem před tím v Bangkoku snědl něco moooooc špatného a trochu mě to složilo. Dal jsem si i den v nemocnici . Naštěstí jsem po celou dobu rekonvalescence a aklimatizace byl v péči jedné místní rodinky, u které sem se hned po příletu ubytoval. Každému můžu jenom doporučit, aby po přiletu na Bali dali ubytováni aspoň na jednu noc v bungalovech Bali Yuai ulice Satelit v Dempasaru . Majitel Mr. Pujavan je skvělým zdrojem informací o celém Bali a sousedních ostrovech. Je to velmi inteligentní člověk hovořící asi 6 jazyky a 25let dělal průvodce po několika indonéských ostrovech. Po týdenním zdravotně aklimatizačním nicnedělání se vydávám na Lombok konečně za surfingem.
Ostrov Lombok je neskutečně nádherné místo, kde když zrovna nepřijedete v hlavní sezóně ( červenec – zari ), nacházíte úplně prázdné a neuvěřitelně krásné pláže s bílým pískem , korálovými útesy. Prostě paráda – ráj.
Po příletu na místní letiště v Mataramu lokálním malým letadlem, jsem ihned zamířil dolu na jih na Kuta beach , která má sice stejné jméno jako známa pláž na Bali, ale podmínky zde úplně jiné. Místo narvaný pláže a řady hotelů, jsem přijel do poklidné rybářské vesnice s pár bungalovama . Asi dvě minuty nato co jsem vystoupil z auta, ke mě přifrčel místní típek na motorce, zavezl mě do bungalovu požadované cenové skupiny, pronajal mi tu jeho motorku, sehnal surf a doporučil místa pro začátečníky. Paráda, lepší začátek jsem si nemohl přát.
Ihned co jsem složil bágl, nasedl jsem na svého nového “bajka” a začal objevovat všechna ta skvělá místa. Ještě odpoledne jsem úplnou náhodou dorazil do jedné rybářské vesnice, kde k mému údivu visela řada baneru od Quicksilveru, Reefu a podobných surfových firmiček. Obklopila mě skupina lokálu a hned začali
– jestli chci vidět vlny , jestli budu hned surfovat, samozřejmě jak se jmenuji a odkud jsem …. Byl jsem lehce zaskočen, ale naštěstí v zapěti dorazil další běloch – Australan ze surfem a tak se vrhli na něj. Jmenoval se Steve , přijel surfovat a tak s nima hned začal smlouvat cenu za rybářskou loď, kterrou místní vozí surfaře na reef Tak mě vzal s sebou na čumendu. Mimo jiné jsme se od něj a jeho “kapitana” dozvěděl, že vesnice se jmenuje Grupuk a je to asi nejznámější spot jižního Lomboku. Na Grupuku je několik možností >>> Outside – kde jsou macatý vlny s mocnou silou. Inside – tam jsem strávil podstatnou část svého surfovacího učeni, pomalé, krásné a pravidelné vlny. Úplná pohoda na učení. Jedinou nevýhodou je, že jsem jezdí docela dost lidí a občas prudící lokálové. Dundun – nejbližší k rybářské vesnici kam tolik lidi nejezdí. Jsou tu taky krásný vlny na učení, ale lámou se jen občas. Ne každý den jako na ostatních místech
Podíval jsem se nakonec snad na všechny spoty jižního Lomboku a na pár z nich i zkoušel surfovat . Za všechny bych zmínil Ekas – lokalita dostupná opět rybářkou lodí cca 1/2hodiny z rybářské vesnice Abang . Opět varianty Outside – Inside, podobně jako na předcházejícímu Grupuku, akorát úplně bez lidí – paráda . Strávil jsem tu pár parádních surfovacích dnu s novýma českýma kámošema Tomášem&Petrou.
Ještě bych dodal, že každému surfování předchází smlouvání a handrkování – divadýlko o cenu za rybářskou loďku , která vás poveze na reef a nezáleží po kolikátý za sebou vás už loď třebas vezla. Každý den znovu a znovu stejná situace.
Na celém Lomboku se převážně surfuje na korálových reefech a při dotyku nějakou částí těla s panem korálem získáte nepříjemnou zkušenost, jak neuvěřitelně ostrý pan koral je. Rozříznutá noha jako od stovky malinkatých žiletek není nic vyjímečného. Vyplatí se proto, zvlášť začínajícím surfařům, surfovat jen za přílivu, kdy je vody dostatek.
Po pár parádních týdnech na Lomboku jsem se vydal lodí zpátky na Bali, kde jsem si s jedním výborným Anglickým týpkem Joem pronajali motorku a vydali se objevovat a surfovat západní pobřeží. Cesta byla hodně zajímavá. Zakotvili jsme na Madewi (west coast point break ). Je to celkem klidné opuštěně místo s jedním neuvěřitelně drahým hotelem a taky neuvěřitelně levnými bungalovy 50m vedle. Pláž je tu dost kamenitá, takže pro začátečníky zase jenom za přílivu, k tomu boty jsou dost důležitý ( ty jsem neměl). Ze začátku mě trochu odrazovalo, že i za přílivu mělo pár surfařů i helmy. Nakonec jsme tu pobyli pár skvělých dní a vydali se i na srandovní výlet na motorce na Jávu. Mimo jiný jsme se vystoupali na sopku Ijen, kde maníci v kráteru s primitivníma nástrojema a ochranou proti jedovatým plynům kutají síru, kterou pak tahají v proutěných koších nahoru.
Dojeli jsme do přístavu Gilimanuk, odkud jezdí lodě na Jávu, kde nám policajti řekli, ze naše motorka má licenci jenom pro Bali. Tak jsme ji tam museli nechat na policejní stanici s tím , že si na Jávě půjčíme jinou.
Po příjezdu do přístavu Ketapang jsme zjistili, že na Javě nakonec žádná půjčovna není ani žádné jiné
informace k sehnání, žádný hotel, prostě nic. Zato však, klasicky plno našich “nejlepších kámošů “ nabízejíc transport na čemkoli kamkoli a všechno co se ůbec dá prodat. No a nakonec v dalším městečku jsme zjistili, ze Ijen a jeho okolí jsou uzavřené armádou a čeká se až sopka vybouchne. Na závěr jsme se nechali ještě okrást místním autobusákem a šup zpátky na Bali na Kuta beach. Pobýt ještě dva dny a odlet zpátky o bláznivý prádelny Bangkok.
Indonésie je nádherná a dost levná, k učení se surfingu idealni destinace. I jen tak na procestování motorkou a objevování všech těch úžasných míst. Někdy úplně prázdných. Prostě super, jeďte tam !
