
Naskytla se nám příležitost strávit začátkem ledna tři dny Davosu a Lenzerheide. Zima sice tou dobou teprve nabírala na obrátkách, ale všechno klaplo jak mělo … liduprázdno, čerstvých 25cm co napadlo o dva dny zpátky na solidní metr v základu, azuro, teplota pod nulou. Lépe to už nešlo.
Co se týče lavinového nebezpečí, prakticky celou dobu jsme se drželi mantinelů střediska. Jednak nebylo třeba opouštět prázdné středisko, jednak pozorovatelná lavinová aktivita okolo byla zřejmá a četná. Svou roli hrál zejména vítr při nedávném sněžení a stále slabá sněhová pokrývka. Několikrát se jednomu z nás stalo, že pod ním kus svahu udělal pěkný “whump” zvuk a už jsme se měli na pozoru. Stupeň lavinového nebezpečít byl 3. Region Grisons (Graubunden) měl dle SLF (Sněhového institut sídlící v Davosu) spolu s regionem Valis tou dobou nejhorší strukturu sněhu v celém Švýcarsku. O tom, že lavinovou situaci není radno nikdy podceňovat nám připoměla zpráva o smrti dvou amerických lyžařů v rakouském Söldenu. Více zde …
Lajny jsme proto vybírali konzervativně, přesto nebylo o dobrý ježdění nouze.
Odkaz