Warning: Illegal string offset 'ids' in /data/utrin/www.laviny.cz/wp-content/themes/laviny2012/single.php on line 105
Ahoj, nechceš jet na skialpy do Trutnova?
Do Trutnova? Proč ne, o co jde?
Dostali jsme nabídku na novinářský výlet, ale nikdo z redakce bohužel nemůže,
tak jsi mě napadl ty. Plánuje se skialpinistický výlet, zahájení jazzového festivalu a další věci, pak by jsi o tom napsal reportáž a je to.
Tímhle telefonátem od kamaráda z lavin.cz to celé začalo. A protože to opravdu znělo zajímavě a mě v cestě nic nebránilo, tak jsem na to kývnul. S Trutnovem se mi v ten moment vybavovala jediná asociace – plakáty s indiánem, kopretinou a prezidentem Havlem, alias reklama na dost alternativně působící hudební festival, na kterém jsem ale nikdy nebyl. Taky se mi tohle město vždy pletlo s nedalekým Turnovem, ale tím bych se asi neměl zrovna chlubit. Jinými slovy bylo načase, na tohle černé místo v pomyslné mapě posvítit trochu světla, zvláště když k tomu přišla tak vhodná příležitost.
O několik dní později jsem pak nasedal na Černém mostě, mé oblíbené periferii Prahy, do přistaveného mikrobusu. Když jsem si prohlížel své spolucestující, dost městsky vyhlížející dámy neurčitého věku, projela mnou první pochybnost ohledně toho, do čeho jsem se to vlastně uvrtal. Na chvíli na mě padla obava, že možná jedu na jakýsi předváděcí reklamní výlet, kde nám budou profesionální tlachalové místo pánví či předražených luxů cpát do hlavy město a jeho nesmyslné atrakce placené z evropských dotací v rámci programu „přilákej si svého turistu“. Ale co, vždyť utéct můžu snad vždycky, říkal jsem si.
Když jsem se o dvě hodiny později probral ze série měně či více hlubokých ponorů do spánku a alespoň trochu tak kompenzoval v tomto ohledu poněkud nedostatečnou předchozí noc, byli jsme už na místě. Po seznámení, občerstvení, rekapitulaci plánu, ubytování se, distribuci náčiní a jeho adjustaci jsme v doprovodu organizátorů vyrazili na locus delictí, k Hoffmanově boudě na úpatí nedaleké Černé hory, na kterou nás čekal výstup. Kromě tří sympatických dam z místní mediální agentury, která celou akci organizovala, nás doprovázel ještě nezanedbatelný počet svérázných profesionálních horalů. Přijít v terénu o novináře by asi neudělalo zrovna dobrou publicitu, takže v tomhle ohledu bylo třeba věci pevně podchytit.
Část šla na sněžnicích a část na skialpech a program byl vcelku prostý – cesta nahoru na horu a zase dolů. Cílem téhle mise bylo ukázat, že okolí města skýtá hodně možností na sportovní vyžití a zkusit si něco nového. Pro čtenáře lavin asi skialpy ani sněžnice nebudou nic neznámého, ale běžný jedinec s těmito spíš okrajovými sportovními aktivitami až tak často do styku nepřijde, tak proč si to nezkusit. Půlka z nás se tedy pustila vzhůru na proti-skluzovými pásy opatřených skialpech a druhá na sněžnicích, které od původní eskymácké předlohy prošly nápadnou evolucí a působily dost sofistikovaně a high-tech.
Mně osobně skialpy docela seděly, ale několik pivně či butikově orientovaných kolegů z nutnosti šlapat vzhůru zrovna blahem nepřekypovalo a skupina se postupně roztrhala na několik částí postupujících vzhůru svou vlastní rychlostí. Někteří spokojeně šlapali, kochajíce se krásnou sněhuplnou přírodou okolo, jiní hlasitě proklamovali, že všechny, co se dobrovolně vzdají vleku, považují za duševně vyšinuté. Já jsem naopak nezávislost na frontách a permanentkách ocenil, nicméně o přestupu z mých oblíbených backcountry běžek na skialpy zatím neuvažuju. Výhodou skialp byl jednoznačně návrat dolů po relativně prudké sjezdovce, po sundání pásů a připnutí paty se z nich stávají plnohodnotné sjezdové lyže.
Po aktivní části výletu jsme shodili neohrabané lyžáky a další propriety, vyvlíkli se z termoprádla, smyli z těla pot a ustrojili se na další část programu, zaměřenou tentokrát na kulturu ducha. Ve velmi příjemných prostorech restaurace a hudebního klubu Pod hradem, který mimochodem kamsi v průběhu dějin zmizel, nás pak spolu s večeří čekalo zahájení 15-tého ročníku mezinárodního hudebního festivalu Jazzinec. Jazz není můj nejoblíbenější hudební žánr, ale následující dva koncerty jsem vyslechnul se zájmem, kombinace místa, zapálených hudebníků i posluchačů, atmosféry a personálu byla skvělá. Výstupem unaveného tělo bylo šťastné, že už se od něj nic nepožaduje a může v klidu sedět a smysly s vděkem hltaly přísun výživných podnětů.
Z jedné mé spolusedící se navíc vyklubala marketingová manažerka místního prostoru UFFO, mimo jiné stavby roku 2011, a ta mi pak leccos řekla o akcích, které se v tomto společenském centru pořádají. Program prý zahrnuje koncerty, divadelní představení různých hostujících souborů, festival nového cirkusu a mnohé další. Například na představení divadla Sklep tam prý často přijedou i lidi z Prahy, neb doma by se na tento populární soubor nedostali. Jiná moje spolusedící mi zas líčila všechny různé sportovní možnosti, co tento východní cíp Krkonoš poskytuje – běžecké trasy ve městě i v přilehlém okolí, bike, klasické lyže, tůry na chození a další. Pak je tu prý Galerie Draka, akvapark, spousta věcí a programů pro děti a další, další a další.
Výlet tedy nakonec dopadl skvěle a já byl zas jednou dost rád, že jsem nelenil a vyrazil. Před touhle cestou jsem měl s Trutnovem spojenou jednu dost chabou asociaci a pletl se mi s Turnovem, stačil ale jeden den a všechno bylo jinak. Do poněkud černého místa v mojí mentální mapě se teď pevně zapíchla vlajka a na ní přišel následující nápis: „Do Trutnova se určitě vrátit, tohle místo má rozhodně něco do sebe“. Co mě o tom přesvědčilo nejpevněji, nebyla ani tak relativně povrchní jednodenní návštěva, bylo to především nefalšované nadšení pro tohle město a jeho okolí ze strany všech místních, s kterými jsem se tu setkal. Marketingové koncepty se dají pečlivě propracovat a řeči naučit, ale tenhle zápal byl opravdový, to se pozná.
Na závěr už bych si jen dovolil poděkovat organizátorkám výletu z agentury Xantipa za jejich dobře odvedenou práci, našim horským vůdcům, co nás bezpečně a s klidem dostali na vrchol i zpět a v neposlední řadě zástupcům firmy Salewa/Dynafit, kteří se velmi ochotně postarali o naší výstroj a výbavu. Dík patří i radnici města Trutnova za chválihodný způsob, kterým se své sympatické město rozhodli prezentovat.
Text: Viktor Ter-Akopow
Prozkoumejte sami
Restaurace a klub Pod hradem >>>
