Autor: lukas & mt
Laviny.cz: Kdy jsi začal se snowboardingem?
Asi tak před deseti lety v Rokytnici. Tři dny jsem tenkrát jezdil na tvrdém slalomovém prkně v přeskáčích. Moje první měký prkno pak byl VASA, kterýho jsem měl tak dva tři roky. Za ty tři roky jsem zlomil asi šest prken, tak jsem si pak koupil Sims, což byla tenkrát darda. K tomu jsem měl vázání Sims Low 5 s asi deseti centimetrovou patkou. Divim se, že jsem si tenkrát nezlomil nohy. Od kámoše jsem měl půčený boty WD, svítivě zelený bez jazyku, místo kterýho tam byl molitan, a ty tkaničky mi rozřezaly nárt úplně do krve.
Laviny.cz: Kde jsi pak nejčastěji jezdil?
Dva roky pořád ve Studenově, kde jsme u kámoše, Houby, kterej tam měl chatu bydleli. Skákali jsme na takovym metr a půl, dva metry vysokym skoku. Pocticvě jsme letěli těch deset metrů na rovinu, takže jsme si všichni prasili klouby a nohy. Ale mně to tenkrát stačilo. První čtyři pět let jsem prakticky nevěděl, co je snowboarding. Jezdil jsem jenom po Čechách, a tak deset dní v roce. Nevěděl jsem, jak vypadá pořádnej skok a tři šestky jsem zkoušel na rovinu nebo dokonce do protikopce.
Laviny.cz: Kdy se to zlomilo a začalo to lítat?
Myslim, že se to zlomilo tak před pěti rokama, když jsem byl v létě na Tuxu na summer kampu, kde byli tenkrát veškerý evropský profici a občas nějaký amíci. A tyhle týpci tam skákali na skoku, kterej měl dvacet metru plošinu, a všichni hrozně diktovali. Zatímco já jsem si zkoušel ten nejmenší s 4m plošinou a ani jsem ho nepřeskočil. To byla prostě velká inspirace a rozhodl jsem se, že chci hodně jezdit. Začalo mě to bavit a začal jsem jezdit …. a vydrželo mi to do teďka.
Laviny.cz: Kdy přišel sponzoring?
Pro mě začal sponzoring asi tak třetí zimu nazpátek. Tenkrát to bylo v létě, kdy mi Zája řikal, že přijel sponzor a shání jezdce. Já jsem v tý době v podstatě jezdil na úrovni všech těch jezdců, který už nějakým způsobem sponzorovaný byli a já sem nebyl. Neřešil jsem to, protože jsem byl půl roku v alpách, v Kitzbuehlu. Tam jsem pracoval a jezdil každej den a vyjezdil jsme se celkem.
Mě už to nebavilo, protože jsem na to neměl prachy a všichni ostatní měli hadry nebo prkna zadarmo. Sarin mi tenkrát nejdřív slíbil, že mi dá zdarma spoustu prken a vybavení. Nakonec z něho vypadlo, že mi dá věci za padesát procent. Načež jsem pak zjistil, že to nebyla ani jeho nákupka. Dostal jsem hadry od Millu, kterým za ně děkuju, i když se ty věci na mě za tři měsíce rozpadly. Tak jsem řek, že za ně už jezdit nechci ….
V létě jsem se pak seznámil s Kamilem Mrázikem a ten mi řekl, že by mi dohodil sponzoring od Horsefeathers. Tak jsem za ně začal jezdit. Nakonec se mi před těma třema rokama v březnu ozvali z Nitra, protže jsem začal mít výsledky. Začal jsem jezdit závody a mít fotky v časákách. Celkem omylem, ale měl jsem. Za Nitro jsem jezdil ¾ roku a pak přišla nabídka od Ride, která byla tak výhodná, že jsem u ní zůstal do teď.
Jinak v Čechách je to tak, že tu neexistujou profi jezdci. Jediným profesionálem je Černík. Všichni ostatní dostávaj věci a za věci si nekoupíš jídlo, nezaplatíš nájem, nepojedeš za ně na hory. Je to daný taky tim, že tu lidi neuměj tak jezdit jako v Evropě, což je daný celkovým zázemím a financema. Když jseš lokál na Hintru, kde máš šest let v kuse snowpark, v zimě v létě, tak se vyjezdíš jinak než Čech. I u nás se to všechno ale hodně zlepšuje a začíná všechno fungovat jinak. Snowparky v Čechcách ještě před třema rokama byla teda strašná bída. Rok od roku se to zlepšuje, ale stále oproti Evropě jsou ty snowparky fakt strašný. Lidi se prostě nemají, kde vyjezdit….když se bavíme o freestylu. Freeride v Čechách je v podstatě mrtvej. Jsou místa, kde se to dá, ale nedá se to absolutně srovnávat s Alpama, Amerikou….
Laviny.cz: Když mluvíš o kempech a snowparcích – v čem myslíš, že je hlavní problém velkýho rozdílu úrovně českejch a evropskejch snowparků? Je to hlavně v penězích?
Nemyslim. Spostu snowparků dělaj lidi, kteří jsou nadšenci pro snowboarding, ale chyběj jim ty zkušenosti. Nejezděj do Alp nebo ty co stavěj parky nikdy ani pořádně nejezdili. Nejdůležitější je, aby stavěli snowpark lidi, kteří dobře jezděj, aby věděli co je pro ně dobrý. Když postavěj dobrej snowpark s tim, že to je pro ně dobrý, a ty lidi uměj jezdit, tak si na tom dobře zajezdí i ostatní. Spoustu lidí to doteďka neumí dělat. Problém byl taky ten, že když se dělaly závody, tak za jakýchkoliv podmínek, i když nebyl sníh….. tudíž to bylo na nic.
Další věcí je komunikace mezi lidmi, kteří se staraj o snowparky a resortama. Většinou je to tak, že jsou snowparky tak trochu trpěný v rámci lyžařskýho resortu. Většina resortů ještě nepochopila, že snowboarding představuje potenciál lidí, který když se udělá dobrej snowpark, prostě přijedou a přinesou peníze. Ty peníze jsou samozřejmě důležitý, protože udržba parku je nákladná …. Celkově má tahle situace dva aspekty, nevědomost a prachy.
 |
| foto Karas |
Laviny.cz: Jaký jsou tvoje dosavadní největší úspěchy?
Nejlepší úspěchy? … Já jsem nidky nebyl moc dobrej závodník, protože jsem nervózní. Nemám rád klasický závody, když musíš během dvou skoků nebo jedný jízdy v rampě podat to nejlepší co můžeš. Jsem spíš zastánce jamů.
Nejsem moc dobrej v rampě. Jezdim ji, proptože mě baví, ale nespecializuju se na ni. Na rampu se podle mě musí člověk specializovat, aby jí uměl. Takže v rampě jsem byl …. teda teď nevim …. 5. nebo 6. minulej rok v republice, což byl asi můj největší úspěch. Bylo to poslední mistrovství republiky pod AČS v Peci pod Sněžkou. Letos všechny oficiální věci a závody sfoukla FIS, napojení na mistrovství světa, olympiádu a bla bla bla …..
Vyhrál jsem celkově deset patnáct big airů, v rámci Snowboard openu, soukromejch akcí. Největší úspěch byl, když jsem pod AČS vyhrál Europe Open. Jinak jsem byl před dvěma lety sedmej v big airu na mistrovství Itálie.
Jinak se ale svoje ježdění snažím orientovat na focení a natáčení. Závodit už ani moc nechci. Spíš je pro mě důležitý, abych měl fotky v časopisech.
Laviny.cz: Na jaký typ ježdění se nejvíc orientuješ teď a do budoucna?
Co se týče freestylu tak mě nejvíc baví skoky a jibbing. Rampa mě taky baví, ale tolik mi nejde. Baví mě se v ní pohoupat, ale nespecializuju se na ní. Spíš se snažim dělat všechno pořádně a být všestranej jezdec. Určitě bych nejradši jezdil freeride, ale to je vždycky závislý na sněhu a těžko to vychytat. K tomu je to v Čechách složitý a v Evropě musíš mít štěstí, abys přijel a bylo nasněženo. To bys vyloženě musel čekat a čekat 14 dní než napadne, a to si dovolit prostě nemůžu. Je pro mě důležitý odjet nějaký závody a fotit…. Co se týče sponzoringu tak je pro mě důležitější mít fotku a záběry na videu než si jet zajezdit freeriding v Alpách, i když bych si to rád dal …..
Laviny.cz: Takže vůči sponzorům máš takový závazky. Jak moc tě ovlivňujou?
Nikdo mi neříká, že to musim dělat, ale dostávám věci za odvedenou práci. Takže pokud chci dostávat věci dál tak se musim snažit, abych měl fotky a záběry. Kdybych to nedělal, tak nedostanu věci a peníze za fotky. Samozřejmě, že si vždycky můžeš najít nějaký místo mezi závodama a focením a jet si někam zajezdit. Sponzoring je dobrá věc, že si můžeš jezdit na hory, ale hrozně ti to ovlivní náhled na snowboarding. Už se mi v poslední době i stává, že dělám něco, co se mi úplně nelíbí. To znamená, že fotim na skoku, kterej mi není sympatickej a kterej bych nikdy neskákal, protože si myslim, že není dobrej. Ale protože je tam fotograf a vim, že to je dobrý pro moje sponozory, tak to skáču, ale namám z toho dobrej pocit.
Laviny.cz: Bojíš se, že se ti něco stane?
Určitě. Ne vždycky, ale stává se mi to. Třeba co se týče jibbování ve městě. Baví mě to, mám to rád, ale nikdy bych to nešel dělat bez fotografa. Protože, když už to dělám a riskuju zdraví … je to nepříjemný. Můžeš si u toho klidně zlomit pátěř nebo si udělat zranění, který ti ukonči sezonu . Když to ale vrátíš, tak je to příjemný a hrozně adrenalinový.
Laviny.cz: Očividně při tom třeba nemáš helmu ….
Helmu mám taky, a občas ji používám. Mám páteřák a chránič na kostrč a zadek. 98% ježdění je s timhle. Je spoustu názorů, kdy si člověk říká, jestli to má smysl, nebo nemá. Pro mě je ale důležitý, abych si ještě zajezdil na spoustu dobrejch, krásnejch místech na horách.
Strečuješ a rozcvičuješ se před ježděním?
Vzhledem k tomu, že jsem celej život sportoval a byl jsem k tomu vždycky vedenej tak si dávám protahování před každým ježdení, VŽDYCKY!!!!!!!!! No taky už nejsem 15 letej kluk a chci si ještě zajezdit na hodně místech a nechci si něco na těle utrhnout.
 |
| foto Pavel Kubíček |
Laviny.cz: Kolik dní v roce tak trávíš na horách?
O tom jsem zrovna před měsícem přemýšlel a vlastně nevim. Myslim, že tak 150 dní snowboarduju. Celou zimu, leden až půlka dubna, tak pět dní v týdnu. Pak v létě a na podzim. Nikdy jsem to nepočítal, ale asi to bude těch sto padesát. Z toho je tak 65% v Čechách, zbytek v Alpách.
Laviny.cz: Jaký máš zkušenosti s tim pořádným alpským freeridem?
Samozřejmě v jakejchkoliv Alpách, když napadlo jsem jezdil podél sjezdovky nebo jsem si dal nějaký výšlapy po hřebenech, když vyjedeš nahoru. Nikdy jsem nebyl s lidma, kteří by byli ortodoxní freeridisti, takže to spíš bylo stavění backcountry kickerů. Skákání do prašanu mě hodně baví. Takže to vyloženě nebyl výšlap tři čtyři hodiny a sjezd deset minut dolů.
Asi největší zkušenost, kterou jsem měl, bylo minulý rok v La Plagne při Ride testu. Poslední den jsme šli s Jájou a Milielem asi dvě hodiny na takovej hřeben. Z vrchu vedlo tak pět žlebů a končilo to takovym rohovym, takový esíčko. Všechny ty žleby byly shora odtržený, sjetý dolů, tak dva metry a hluboký, bylo vidět, že tam bylo tak metr a půl sněhu. Jsme říkali, že to je nesmysl, že když tam vjedem, tak jsme mrtví. A jediný žleb, který se dal, byl ten rohový. Jel jsem první. Vjel jsem do toho, udělal tři zatáčky a říkal jsem si, že se při čtvrtý podívám, kdyby se to utrhlo na horu. V tom na mě začala řvát Jája. Podívám se a najednou celej ten žleb, kterej byl širokej dvacet metrů, prasknul a začal sjíždět a rolovat, deska 20×10 metrů.
Nezbývalo mi nic, než udělat dvě tři zatáčky, kdy jsem mohl přejet do druhýho žlebu. Tam jsem se zastavil, prohnalo se to s řevem kolem mě a dole to pokácelo stromy. Ta lavina byla široká tak dvacet třicet metrů a dlouhá tak 400m.
Já jsem nikdy třeba neměl pípák, přestože ….. vím, že bych ho měl mít, ale nikdy nebyly prachy. Letos ale vim, že si ho pořídim, protože vim, že je to důležitý. A chci, aby to měli i mí kámoši. Teď třeba jezdíme s partičkou, pěti šesti jezdcema, tak to má jenom Honza Zajíc.
Laviny.cz Sponzoři tyhle věci řešej?
Vůbec. Tohle v Čechách nefunguje.
Laviny.cz: Měl jsi pocit, když si stál nahoře, že by se to mohlo utrhnout? Nějaký pocity v žaludku … ?
No, říkal jsem si, že se to asi utrhne, když jsem viděl, jak je to všude kolem utrhaný. Ale říkali jsme si, že když šlapem dvě hodiny…. nešlo to ani sjet zpátky. Rozhodli jsme se to sjet po jednom, abychom do toho nevjeli jako ovce a nezvýšili tak pravděpodobnost. Myslel jsem, že maximálně utrhnu nějakou menší lavinu, která mi bude po kolena, ale dole to normálně pokosilo stromy.
Když jsem k tomu přijel, tak to bylo velký jak fotbalový hřiště a tři čtyři metry hluboký. Pěkně jsem se klepal. No a Jáje s Milielem nezbylo nic jinýho než to sejít zpátky po hřebeni.
Od tý doby mám hodně velkej respekt k horám. To se nedá vůbec srovnávat se snowparkem. Tam když se ti něco stane, tak je to jedině tvoje chyba. Freeriding to je živel, jako moře. Můžeš odhadnout, když si znalej, ale i tak se to může utrhnout.
Laviny.cz Jaký jezdci tě nejvíc inspirujou?
Především kámoši, se kterýma nejvíc jezdim, Honza Zajíc, Ondra Bauer, Ondřej Marčík, Jája. Občas jedu na hory s Davidem Horváthem.
 |
| foto Volech |
Laviny.cz: A co zahraniční jezdci, co tě nejvíc inspirovali v tvých začátcích?
Hrozně se mi líbí jak jezdí Haakonsen a Jeremy Jones freeridy. Super freeridy pak jezdí Axel Pourparté. Na zábradlí JP Walker a Eddie Wall. Co se týče stylu tak se mi hrozně líbí, jak jezdí Devun Walsh a JP Solberg. Celkově se mi pak hodně líbí finskej styl ježdění.
Laviny.cz: Taky tu nemáme žádný velký hory, podobně jako ve Finsku. Myslíš si, že by se časem naše mladá generace mohla dostat na tu finskou úroveň ježdění?
Mentalita Čechů na to určitě je. Jsme cílevědomí a schopný se do věcí zažrat a dělat je na sto procent. Ale musí tady vzniknout ty kvalitní snowparky, minimálně čtyři pět let v kuse na několika místech v republice. Je to určitě o těch snowparkách – jak menší skoky a zábradlí, tak pořádný macky, na kterých se dají dělat pořádný rotace. A musí být samozřejmě sníh ….
Laviny.cz: Slyšeli jsme něco o akcičce s názvem Horsefeathers Jib Masters. Pověz nám o tom trochu víc.
Jedná se o čtyřdenní akci pro deset pozvaných jezdců. Momentálně je šest pozvaných a 4 divoký karty. Nejde vůbec o závody, ale o zábavu, styl a vymýšlení. Na ty čtyři dny máme k dispozici snowpark, se kterým si můžem dělat co chcem, překážky jak chcem upravovat. Zakončený to pak bude exibicí pro veřejnost o prize money 30 tis. kč. Tim bude vyhlášen Horsefeathers Jib Master, což bude týpek, kterej v týhle části snowboardingu nejvíc diktuje. Dál budou vyhlášeny kategorie „nejlepší styl“, „nejlepší trik“, „největší inovátor“ a „nejlepší linie“.
Momentálně jsou pozvaný – David Horváth, Honza Zajíc, Ondra Bauer, Jožin Toufar, Pepé Povýšil a Martin Matoušek, plus ty čtyři divoký karty.
Exibice pro veřejnost bude probíhat 13. března 2004 v Rejdicích.
Laviny.cz: Díky za info. To je inspirace pro všechny tuzemský ridery. Čtyři karty jsou volný ….
Přesně tak, proto to je. Aby se lidi snažili. Mám už v hlavě pár jmen, nicméně chceme dát šanci lidem. Je třeba těžký pro mimopražský lidi se dostat do nějakýho média. Nechci to dělat jenom pro závodníky, ale pro lidi, který baví snowboarding. Na stránkách Jib maters bude určitě zveřejněna možnost, jak se nominovat. Buď pošlou video, nebo mi bude někdo referovat, nebo je někde uvidim, tak je mile rád pozvu. Pozvánky budu ostatně posílat týden před akcí.
Laviny.cz: Kam by jsi se rád podíval se snowboardingem?
Tuhle sezónu určitě co nejvíc do Alp. Rád bych se pak v dubnu kouknul do Colorada a na jaře do Norska. Tam jsou dvě místa, kde se dá jezdit a příroda je tam nejhezčí jakou jsem kdy viděl. Jinak určitě časem bych rád dal celou zimu v Americe, Alaska, freeridy. To ale samozřejmě záleží na …..
Laviny.cz: Co děláš, když nejezdíš … jiný sportovní aktivitky, hudba, kultura a tak?
Když nejezdím tak se starám o Ride team, sháním prachy pro Freeride.cz, zařizuju věci ohledně JIB MASTERS, občas makám s kámošem v jeho firmě na protipožární ochranu, starám se o pejska, trávím čas se svojí holkou, občas jdu na squashovou bitvu s P. Brůžkem, v létě jsem měsíc surfoval ve Francii, tak 10x do roka sk8, sem tam kulturní život atd.
Laviny.cz: Co považuješ v životě za důležitý?
Richard: Bejt zdravej a vyrovnanej se svým stylem života co vedu, protože pokud nejsi štastnej s tím co děláš tak máš fakt problém a furt budeš mít jenom problémy. Je pro mě důležitá moje holka Jája a to že pesana, co máme doma, je zdravej a hodnej, Důležitý jsou taky hodně kámoši, který mám výborný, protože je na ně spoleh a mám je rád. A je pro mě hodně důležitý, že si v životě můžu dělat skoro všechno co chci a moje problémy nejsou to, že můj šéf je zmrd a nebo že mě sere ta práce co dělám atd. Prostě mít v duši pohodu. Jo a pravda je věc, co by měli lidi ctít a používat tu pravdu mezi sebou.
 |
| foto Roman |
Laviny.cz: Co ti nejvíc vadí na ježdění a snb scéně u nás?
Pozérství některých týpků, že ze sebe dělaj víc než jsou, fronty na vleku ve Špindlu a v Peci, špatný snowparky, šméčka snb kámošů mezi sebou a jejich neupřímnost, málo sněhu a malý hory, FISácký vedení resortů s komunistickýma manýrama.
Laviny.cz: Díky za rozhovor. Přejeme hodně úspěchů. Ještě slovo závěrem ….
Rád bych poděkoval svým sponzorům Ride, 32, Horsefearthers, Electric, Nixon a Osiris. Dál určitě rodičům, Jáje a kámošům a Dr. Houzarovi za výborně opravený koleno.
Další Ričiho fotky a možnost zvětšit fotky z článků zde …
