Chile | Brothers Tour 2010 – část II.

7.8.2010
admin

Autor: Brouk

Volcano Villarrica
Z panamerické dálnice uhýbáme do vnitrozemí, míjíme tentokrát klidnou hladinu jezera a mezi mraky tušíme náš cíl – Vulkám Villarica. Pobřeží jezera nabízí řadu sportovních aktivit, které jsou určeny především pro období místního léta, čož jsou naše vánoční svátky. Po krátkém ohledání resortu si najdeme moderní, čistý a levný Hostel (double room 20 E) a necháme si doporučit lokální atrakci – termální prameny. Areál – Los Pozones nabízí našincovi, řadu kamenitých bazénků a průzračnou a ničím nezapáchající teplou vodou. Pro Vodnáře je to učiněný ráj. Věčně zeleným udolím protéká horská řeka, svahy lemují vysoké listnaté stromy, nad hlavou nám poletovali neustále křičící dlouhozobí Ibisové a ke všemu vyjmenovanému, tento podnik zavírá až po třetí v noci. K tomu, abychom se dostatečně rozmočili, nám stačí dvě hodiny a jedeme ladit výbavu a sledovat vývoj počasí, blíží se náš den „D“.

 

 

 

Neustávající déšť poblíž břehů jezera předznamenává slibných  20 cm nového sněhu, alespoň tak řekl internet a stránky Snow-Forecastu.

 

Budím se před rozedněním a za městem Pucon spatřuji do výše trčící bílý kužel sopky. Na parkovišti jsme mezi prvními a od konce vleku nekompromisně postupujeme směrem k vrcholu. Z chroustavého zvuku, který vzdávají moje sněžnice usuzuji možný scénář vývoje včerejšího počasí. Ano, jak psali hoši na Snow-forecast, napadlo 20 cm srážek, ale záznam měl patřít do kolonky déšť a ne sněžení.

Fronta se srážkami se nestačila dostatečně ochladit a přívaly vody na kost promočily naši naději na freeride. Věděli jsme, že po poledni přijde další změna počasí a upalovali jak nejvýšše to šlo. Jízda dolů nebyla ničím opojná. Vybírali jsme naváté polštáře, které vznikly těsně před odchodem fronty, když už se ochladilo a mráz proměnil horu v kámen. Krásný slunečný den se překlopil v šedivé odpoledne s plochým difůzním světlem. Další pokus už nedáváme, na druhý den balíme a stěhujeme se více na sever. Cetou míjíme čtyři nízko položená střediska a po více jak 500 kilometrech jízdy se  snad už konečně ocitneme ve freeridovém ráji.

 

 

 

 

Chillán
Večerní město Chillán nebylo ničím zajímavé a jeho předměstím z papírových domků míjíme bez povšimnutí. Do hor je to necelých 80 kilometrů. Za půlkou této vzdálenosti jsme nuceni nasadit řetězy. Nechceme zapadnou při stoupání do dvaceti centimetrové břečky. S přibývající výškou stoupá i naše nadšení z přívalů čerstvého sněhu. Před resortem nás zastavuje policie, která odklání dopravu zpět do údolí. Tak tady Berla Mrazilka nezahálela. Vysoké stromy jsou bílé jak z Ladových obrázků, pouliční lampy osvětlují záclony vloček, noční mráz neutralizujeme lahvinkou rumu. Takovéto počasí má vydržet další tři dny a pak by se mělo vyčasit. Alespoň to říkají všichni místňáci. Na to si tedy počkáme.

Pokračování příště.
foto-text:
Patrick Korz – Slovakia
Michal Brouček – Czech
Laviny.cz

Komentáře

komentářů

Komentáře

komentářů