Ski & Board Beautiful British Columbia

2.4.2009
admin

Autor: Libor Veselý


Vancouver: Cypress Mountain

Malebné velkoměsto kanadského jihozápadu je obstoupeno horami. Na nich jsou v dojezdu půl hodiny z centra hned 3 resorty. Grouse Mountain, Mt.Seymour a Cypress Mountain. My navštěvujeme posledně jmenovaný Cypress. Mára s Honzou, jejichž příbytek nás hostí, a kteří teď ve Vancouveru makají a jezdí, tam totiž mají sezónky. Resort je menší a jeho největším bonusem je výhled přímo do zátoky Tichého oceánu, královská vyhlídka.  Nechybí park se super rampou, kde se minulý týden jely závody, takže je v bezva stavu. Neleníme, jezdíme. Na přivítanou Cypress Mountain velmi dobrý.

Mára s Honzou nám svěřují svůj Dodge Grand Caravan. Napěchujeme ho materiálem a posádkou a vydáváme se východním směrem. První zastávka je vzdálená asi 350km východním směrem.

  

Big White
Resort leží asi 50km východně od vinařské metropole Kelowny. Přijíždíme za tmy a sněží. Připomínám, že letošní zima není v Kanadě, co se sněhu týče, moc vydařená. Poslední větší sněžení tu zažili před měsícem, podle místních je tohle nejhorší zima za posledních 10 let. To jsou ale vyhlídky…  Hostí nás příjemný backpacker hostel SAME SUN a ráno se probouzíme do 20cm čerstvýho a sněží dál. Že by to nebyla zas tak nejhorší zima? Nejvyšší místo je ve výšce 2319m, jezdí se většinou „tree lines“. Není to nic strmýho, ale terén je hodně členitej a skýtá spoustu legrace v podobě dropů, položených stomů a terénních zlomů. No a to hlavní je, že to práší pod nohama. Zajímavý kus střediska je tzv. Cliff, nad ním vede Cliff Chair. Je to strmý skalnatý padák, stromy až v dojezdu, bohužel v našem případě málo sněhu a skalky v podloží o sobě dávají dost vědět, takže se stahujem zpět mezi stomy.  Odpo a přes noc padá dál, což je super, ale Cliff, jenž bychom rádi jezdili, je pro nebezpečí lavin zavřenej. Stahujeme se opět do bezpečí stromů pod Powder Chair, kde nás čeká spoustu kyprého materiálu k rozjetí. Místní TELUS park je docela velkej, ale napadlo a vsichni jsou dychtiví vyřezat nějakej ten oblouk do čistýho, a tak se jeho úpravou nikdo nezdržuje.

  


Revelstoke

Další zastávkou je 150km severně vzdálený Revelstoke. Jsou zde pouze 3 lanovky, ale s nově postavenou gondolou dosáhneme převýšení 1713m! Nejdelší zelená (u nás modrá) sjezdovka má celých 15km. Lanovka dosáhne výšky 2225m a na vrchol Mount Mackenzie je to ještě dalších 200 výškových. Přijíždíme po 2 dnech vydatného sněžení, takže nás čeká 40cm prachu. První den si vystačíme v resortu. Ale je vidět, že všichni už na nadílku čekali dlouho, takže nikdo nelení a do večera je vytěženo maximum. Další den tedy výš a dál směr Mt.Mackenzie. Po prvních asi 100 výškových metrech se dostanete na hřeben, po kterém stoupáte dál k vrcholu, a z něj se nabízejí super sjezdy na obě strany. Severní je strmější, ale končí delším návratovým traversem. Jižní trochu míň strmá, zato když si šlápnete až na vrchol, báječně dlouhá. Další kratochvílí, kterou si můžete dopřát je tzv. CAT SKIING. Jde o to, že je vyčleněn kus resortu bez vleků, kde vás tahá rolba nahoru, vy máte kus lesa pro sebe, kde si to brázdíte, jak vás napadne. Jenže bratru za 400CAN/den, zatímco celodenní permice v Revelstoku stojí 70CAN. Volíme teda variantu hezky česky cat ski area, ale po svých. Třetí den se trochu oteplilo, ve spodních partiích změklo, ale stejně skvělý ježdění. Takže co se týká freeridových možností, Revelstoke se jeví jako velice potentní místo.

 

Kicking Horse
Další zastávkou je 150km severně položené město Golden, které slouží jako východisko pro 15km vzdálený Kicking Horse Pass. Místo s fantastickými možnostmi pro freeride bohužel poslední dny neobdrželo tak vydatnou sněhovou zásilku jako okolní kopce, a jeho klenoty jsme proto nemohli ocenit. Lanovka vás vyveze na jeden ze tří hřebenů, zbylé dva jsou přístupné jednoduchým traversem, a pak si můžete vybrat jeden z asi 50ti žlebů ke sjezdu. Vypadaly báječně. Snad příště.. Zajímavostí byl ještě rozlehlý oplocený areál, kde měl výběh místní šestiletý medvěd grizly. Přímo nad výběhem vedla lanovka, ale méďa měl noc, tak nebyl spatřen.

 

Rogers Pass
Vracíme se zpět na jih. Hodně zajímavý místo vysoko uprostřed Glacier National Park, kde jsme zastavili jenom na čumendu, byl Rogers Pass. Je to maxi backcountry areál, žádná lanovka, všude po svých, zákaz používání skútrů. Park je rozpůlenej Trans-Canada Hwy. U silnice najdete informační středisko, kde vám podají veškeré dostupné informace o značených skialpových cestách, lavinovém nebezpečí a čemkoliv jiném. Je zde miniknihkupectví bohatě vybavené backcountry literaturou.  Zde je také nutné zakoupit permit na vybranou část parku. Těch je několik, cena cca 8CAN/den. Nepovolených je většina sjezdů na strany k Trans-Canada Hwy pro velmi vysoké lavinové riziko. Chtěli jsme se vydat na menší pochůzku, ale byla ten den vyhlášena 4 a hodně špatná viditelnost. Navíc předpověď nevěstila nic dobrého. Tohle místo by bylo tak na 2 týdny hodně zajímavého zkoumání.

 

Whitewater
Naše cesta se ubírá dál na jih do městečka Nelson. Město má atmosféru potemnělých scén Lynchových filmů. První večer potkáváme velmi, velmi zvláštní individua, nejnormálněji se jeví pán co má místo ruky hák..  ‘Keep Nelson Weired’, hlásají cedule v okolí Nelsonu. A v tomto duchu se jeho občané snaží město udržet. Město je protkáno kavárnami, bary a obchody, stejně jako podivíny. Enjoy the vibe! Nocleh jsme našli v útulném hostelu Whitehouse. Do Whitewateru je to 20min autem. Silnice končí v uzavřeném údolí a od parkoviště vede na každou stranu jedna dvousedačka. První dojem: mírné zklamání, není totiž moc dobrá viditelnost a navíc spíš prší než sněží. Vracíme permanentku jako skoro všichni a dostáváme kupón na další den. Azyl nám poskytuje místní restaurace. Máme trochu obavy z počasí, předpověď na další dny je dost podobná, a zvažujeme odjezd do nějakého výš položeného místa. Druhý den se však mírně ochlazuje a déšť se mění v sníh, což úplně mění situaci, Nelson a Whitewater si nás uloví a nepustí až do konce výletu za 5 dní. Vydáváme se hledat krásy tohoto místa. Od konců obou lanovek se nabízí výšlapy na všechny strany. První varianta je po hřebeni směrem zpět, a kdekoli to spustit až k silnici a stopnout si někoho zpátky do resortu. Tohle je oblíbená dopolední trasa, kdy přijíždí do resortu hodně aut, odpo už se čeká dýl. Druhá varianta je vydat se po hřebeni od silnice dál, ale taky výš. Výstup je náročnější, ale odměna v podobě plání, který jsou tu jen pro nás, je opravdu sladká, dojezdy opět lesem a navíc hned pod lanovku. Denně se nám daří to otočit 3x. Navíc další dny přes noc vždycky připadne a my jdem do čerstvýho. Poslední dny ježdění jsou opravdu výživný. Nechci si radši ani představit jaký to tady je když je standartní sezóna, a co 3 dny napadne 30 a víc. Podle slov místních je zcela běžný, že se vykopává lanovka, aby vůbec mohla jet nahoru. Welcome in BC!

 

Orientační ceny jak jsme se s nimi setkali: ubytování 20-30CAN, skipass 50-70CAN
Foto: Pavel Dostál
Více foto na http://dofa.jalbum.net/British%20columbia/


Komentáře

komentářů

Komentáře

komentářů