Autor: martin votruba
Cílem naší cesty se stal Hochfügen / www.hochfuegen.at. Vyrazili jsme v osvědčeném kolektivu sestávajícího se z členů freezegangu až na samotného zetora, který ač bijíc se do hlavy musel přec do práce jít. Na místě jsme se měli potkat ještě s pár lidmi z laviny.cz, kteří by okořenili náš kolektiv o kapku snowboardingového umu.
Cesta proběhla naprosto v klidu a to nejen díky speciálnímu Draugovu mixu neposlouchatelných songů proti usnutí. Vyrazili jsme po třetí z Prahy a normální cestovní rychlostí kolem 130km/h. Kolem osmé ráno jsme stanuli ve středisku na parkovišti. To se nachází přímo ve středu areálu mezi nejvyužívanějšímy kabinami. Díky této poloze není nutné si na kopec brát vše, protože se určitě několikrát za den mihnete kolem auta.
Samozřejmě byla velká paráda být zas na horách, obzvlášť na místě kde za posledních pár dní spadlo 36cm powdééru. Jediné co nám trochu kazilo radost byla všudypřítomná mlha a podobné rozmary počasí, které pramálo připomínalo slunečno. Každopádně středisko jsme neznali, tak jsme vyrazili na lehký průzkum. Při jízdě lanovkou jsem nejvyššího mudrce about počasí Radima opravdu proklínal. Jeho předpověď okořeněná velmi slabou teorií z oblasti meteorologie se ani v nejmenším neblížila reálnému stavu.
Chvíli jsme se tedy plácali pod lanovkami. Dva místňáci nám ukázali i přes tu mlhu pár dostupných sjezdů. Ten den jsem používali jen kabinku 8er a to z důvodu obklopení stromky, což byla jediná možnost jak číst terén. Ke sklonku dne jsme potkali i našé známé na mono-prkýnku, ale bohužel se nám v mlze velmi rychle zase ztratili. Po dni plném ježdění se nám asi po hodině podařilo najít ubytko za deset euro, ale až v mayerhofenu. Každopádně nejen díky této skutečnosti jsme si mohli dovolit zůstat v zillertellu o den déle.
Nejlépe je však vyjet na druhou stranu od 8er kabiny, pak podjet lanovku a pokračovat po vrstevnici za pár hranek. Je tam totiž supr parádní výhled na druhou stranu a člověk si tam krásně zmapuje okolní terén, mimo to, že se i fajne sveze. Tento den byl fajn plný rozprachů a banánů v obličejích jezdců-vždyť byl teprve prosinec. Někdy jsou kolem skal natažená ocelová lanka, která vás můžou pěkně sejmout neb nejsou absolutně vidět.
V sobotu se akorát vystřídala dvojice echt laviňáckejch snb style riderů Márka a Honcz za dva doopl prkno jezdce mistra Šauera a Kárníka. Lokalita zůstala stejná. Tímto děkujem Márovi s kámošem za trpělivost a snahu se sem tam i přizpůsobit.
Samozřejmě s příjezdem Honzy a Honzy se začilo více řešit kudy dolů. Musím uznat, že jsme byli ve středisku již 3tí den a bylo stálo co objevovat. Ovšem jak tomu již bývá, nestačilo nám to. Inu poslední den jsem se vydali do Zillertal areny. Co říct. Obrovské, rozlehlé, nejeté …Zkrátka je jediná možnost dojet se tam podívat a věru nebudete litovat.
