Autor: Pavel Pospíšil
Rozlohou i nadmořskou výškou jedna z největších horských oblastí Rakouska se nachází v západním cípu našich jižních sousedů na pomezí Itálie. Jde vlastně o několik údolí končících ledovcovou náhorní plošinou ve výšce cca 3000m, ze které vystupují snadno přístupné vrcholy až do výšky 3700m. Asi 100km od Innsbrucku se tak ocitnete v království ledu a sněhu, do kterého se stále více zařezávají vysoko položená lyžařská střediska jako je Kaunertal nebo Sölden či Mittelberg, která umožňují svezení i v létě.
Reliéfem připomínají svého východního souseda, oblast Stubai. Dlouhá a úzká pozvolná údolí končící ledovcovými morénami, velké a kompaktní ledovce nad kterými vyrůstají jednotlivé vrcholy, z větší části dosažitelné po sněhu, což z nich dělá jednu z nejatraktivnějších skialpinistických oblastí Rakouska. Pro svou rozlohu jsou ideální volbou pro milovníky přechodů (Ötztaler Hauteroute), pro četnost chat si na své přijdou i sjezdově orientovaní jedinci.
Ideálním výchozím bodem je zapadlé městečko Vent ležící ve výšce 1900 m.n.m. Jedna lanovka, dvacet hotelů, parkoviště, kostel, kravín a konec silnice jsou hlavními atributy tohoto malebného místa, odkud lze vyrazit do tří světových stran vedoucích do nitra hor.
Níže popsané sjezdové tipy se pokouší o kombinaci obojího. Berte je, prosím, pouze jako inspiraci a jednu z mnoha možností, jak využít nepřeberných variant, které Ötztalky nabízejí. Všechny sjezdy jsou vyzkoušeny na mou vlastní kůži a dojem z nich je tudíž čistě subjektivní, stejně jako hodnocení celkové obtížnosti dané počtem hvězdiček. Jedna hvězdička = velmi lehké, pět hvězd = velmi těžké, bráno jak náročností sjezdu, tak i výstupu.
ZÁPAD
Z Ventu na chatu Hochjoch Hospiz (2412m, otevřena březen-duben, červen-září, tel. 0043/676/6305998) údolím Rofental, které je natolik úzké a rozbité, že cesta občas dostává nádech via ferraty a je potřeba se obrnit velkou trpělivostí, abyste asi osmikilometrový traverz ustáli s klidem a v pohodě. Chata samotná není nijak ideálně položená a je výchozím bodem pro výstupy na Mittlere Guslarspitze (3128m), Hochvernaglwand (3433m), Langtauferer Spitze (3528m) a Weisskugel (3739m), na jehož zdolání ale počítejte s pěkně dlouhým nástupem po ledovci Hintereisferner, cca 6 hod, z toho 3 po rovině…
Sjezdově zajímavé jsou zejména východní stěny Langtaufererspitze a Weisskugelu. Na druhé straně údolí jsou hezké sjezdové cíle v podobě Kreuzkogelu, Sennkogelu, Saykogelu a Finailspitze, což ale trochu kazí fakt, že se zpátky chatu musí stoupat 200 výškových metrů, což trochu kazí pocit z jízdy.
LANGTAUFERER SPITZE (3528m) ***
.jpg)
Výrazný vrchol viditelný od chaty Hochjochhospiz, občas zaměňovaný návštěvníky za Weisskugel, který je o několik hodin cesty dál. Ideální volba pro kratší výlet v rozsahu necelých pěti hodin. Od chaty údolím dále na západ až k ledovci Hintereisferner. Po něm až do výšky cca 2900m. Vrchol je celou dobu po pravé ruce. Na pokraji ledovcové „zatáčky“ směřující směrem k sedlu Hintereisjoch odbočte prudce doprava na svahy ledovce Langtauferer-Jochferner a po něm pozvolna až k vrcholovému hřebínku. Sjezd je typicky ledovcový, cca 35° od oka, ve spodní pasáži může hrozit při více sněhu lavinové nebezpečí, tak je radno se nikde příliš nezdržovat.
SEVER
Půjdeme-li trochu severněji, velmi hezky položená chata Vernagthütte (2755m, otevřena březen-duben, červen-záři, tel. 0043/664/1412119) skýtá ideální místo k výstupu na Fluchtkogel (3497m), což představuje asi čtyřhodinový hezký výlet zakončený dlouhým sjezdem po širokých ledovcových ukloněných pláních.
Pěkný a prudší sjezd nabízí rovněž severní stěna Mittlere Guslarspitze (3128m). Pro výletáře a ledovcové maniaky je v zásobě ještě výšlap na Hochvernagtspitze (3530m).
FLUCHTKOGEL (3497m) **
Nástup poskytuje chata Vernagthütte, odkud je to zhruba 3 hodiny nahoru. Kratší a krajinově vděčný výlet nepostrádající jak chůzi po ledovci, vrcholový sněhový hřebínek a možnost výhledu na obrovitý ledovec Gepatschferner z vršku. Z chaty se vydejte na západ na ledovec Guslarferner, odkud cik-cak stylem až do sedla Guslarjoch. Pozor na trhliny, zejména v horní partii. Ze sedla prudce vpravo a po hřebeni až na vrchol. Obvykle se lyže nechávají v sedle, není však problém sjet přímo z vrcholu, počítejte pouze s velmi tvrdým podkladem ve vrcholové části, který se většinou chodí na mačkách. Zpátky stejnou cestou, jedná se o klasický ledovcový sjezd, kde si vychutnáte dlouhé oblouky až přímo na terasu chaty.
WILDSPITZE – sever proti jihu
Nejvyšší vrchol Tirolska a dominanta Ötztalských Alp je ke své smůle suverénně nejčastějším cílem řady výletníků. Na svou výšku je velmi dobře dosažitelná jak ze severu, tak z jihu a k nástupu se dají opět k její smůle využít lanovky z obou stran. Tradiční výstup z Ventu přes Breslauer Hütte (2844m otevřena červen-září, tel. 0043/5254/8156) představuje ryzí klasiku. Cesta nahoru vede po planině Mitterkar, pozvolně se stoupá nahoru až do sedla Mitterkarjoch (I – viz obrázek), které v hodní pasáži může mít cca 45°, při tvrdém podkladu se hodí mít po ruce mačky. Ze sedla se dostaneme na ledovec Taschachferner, odkud zabočíme doprava do jižního sedla Wildspitze (II). Odtud pěšky po nevysněženém skalnatém, ale lehkém hřebeni až na vrchol (X).
JIŽNÍ STĚNA *****
Ze sjezdového pohledu velmi přitažlivá jižní stěna tvořená obrovským sněhovým kuloárem (cca 800 v.m.) začínající v jižním sedle a končící v údolí Mitterkar, kudy se chodí normálkou nahoru, takže je hodně času si kuloár prohlédnout nebo i vylézt. Nejhezčím místem celého sjezdu je bezpochyby nástup (III), tvořený několikametrovou převějí, která se skáče, což pro mne znamená vidinu dlouhého pádu, pokud skok neustojím. Nepříjemné je i to, že si nemůžu osahat sníh, který se v horní části zdá dost namrzlý, tak si nejsem jistý, jestli dopad ustojím. Takže skok, dobré přistání a první kratší oblouky mi dodávají jistoty. Následuje poměrně úzký žlab, který se ve své dolní polovině výrazně rozšiřuje. Pořádným poloměrům oblouků pak překáží pouze lavinová koryta, která občas řádně znepříjemňují život. Sjezd je opravdu dlouhý, dolní širší část nabízí bezpočet možných variant cesty, expozice není nijak závratná, sklon je konstantní a v závěru zvolňuje. Podle slovenského skialpového gurua Rasťo Križana, který jel kuloár v roce 2003 je sklon 45-50°, osobně bych se spíše přikláněl k té pětačtyřicítce.
SEVEROZÁPADNÍ STĚNA ****
Velmi zajímavý je i sjezd severozápadní stěny (IV) začínající v sedle mezi vrcholy a končící na ledovci Taschachferner. Sjezd je kratší než jižní varianta, ale umocněný občasnými ledovými poli, takže o zážitky není nouze, chce to dobře volit trasu. Začátek opět není moc příjemný, protože nemám nachozenu trasu zespoda, tak mi chybí přehled o plotnách, které jsou pro velký sklon svahu někde pode mnou. Párkrát mi to ujíždí, ale s vidinou přibližujícího se ledovce pode mnou nabírám na rychlosti a užívám si stěnky. Ono vlastně není kam spadnout, maximálně se nějakých 200 v.m. projedete, stěna není nijak zvlášť exponovaná. No a v neposlední řadě se postaráte o atrakci pro zástupy turisticky orientovaných skialpinistů, kteří s vůdci po desítkách chodí nahoru. Jako další varianta se jeví sjezd severovýchodního hřebene (IV), který lze volit v případě velkého zalednění.
.jpg)
JIH
SIMILAUN (3599m) ***
Z chaty Martin Busch Hütte údolím potoka Niederjochbach až k ledovci Niederjochferner, odkud se poměrně prudce stoupá doleva nahoru, směrem na jihovýchod. Po levé ruce máte celou dobu hřeben Marzellkamm. Ledovec se s nabývající výškou stále více rovná. Na horní ledovcové plató je to z chaty cca 4 hodiny. Stačí dojít do jednoho ze sedel na vrcholovém hřebeni a odtud pěšky lehkou hranou nahoru. Navrchol cca 5 hod z chaty. Přímo z vršku se sjet nedá, nicméně asi po 50m lze nazout lyže a po vrcholovém a při sjezdu dost exponovaném hřebeni dojet na kraj západní stěnky, kterou se dostanete opět k ledovci. Tam začíná pravé eldorádo v podobě nekonečných a i poměrně prudkých ledovcových plání, v době našeho výletu zcela bez trhlin. Dolu lze jet prakticky kudykoliv, jako možná varianta se nabízí z cesta vlevo po ledovci Niederjöchferner, která vede k chatě Similaunhütte (privátní, nouzové přespání možné, ale budete klepat kosu). Touto variantou ale přijdete o nejprudší a tudíž nejzajímavější část sjezdu.
Možná je rovněž varianta severní stěny, kterou spadnete do vedlejší doliny a je pak nutné opětovně vystoupat do sedla pod vrchol, nebo objet celý Marzellkamm. Zájemce o severní stěnu by si ale rozhodně měli celou cestu nachodit odspodu. Pro nedostatek sněhu se zde o ní bohužel nedočtete, snad příště ;-).
KREUZSPIZTE (3455M) **
Majestátní vrchol tyčící se nad chatou Martin Busch. Kratší túra, ale krajinově i zážitkově velmi bohatá. Od chaty vrchol není vůbec vidět, takže jdete zpočátku trochu do neznáma. Přímo ze dveří stačí stoupat prudkými severozápadními svahy až k planině s jezerem Brizzisee, které je nutné mít po levé ruce. Odtud je vidět již samotný vrchol. Na lyžích se stoupá opět jak jinak než k vrcholovému hřebeni do sedla, odtud spíše pěšky po krásném sněhovém hřebínku přímo na vrchol. Za dobrého počasí máte na dlani celou severní část Ötztalských Alp s impozantní jižní stěnou Wildspizte v čele. Jelikož se nejedná o ledovcovou túru, dá se jet všude, kde uznáte za vhodné, pozor pouze na jezírkové plató ve střední části, kde se můžete dostat do nepříjemného protisvahu. Závěrečná pasáž k chatě je tvořena soustavou žlábků, což jen podtrhne zážitek z celého sjezdu.
HAUSLABKOGEL **
Přitažlivý vrchol viditelný hned z chaty Martin Busch Hütte. Velmi lákavá je zejména horní ledovcová část, která sama nabízí několik atraktivních sjezdových linií. Od chaty po planině podél potoka Niederjochbach, odkud se zahne doprava. Výhodné je držet se vpravo podél svahů Saykogelu, neboť si prodloužíte cestu po moréně a nemusíte se tak brzo navazovat na lano kvůli možnému pádu do trhliny. Po ledovci rovnou za nosem do nenápadného sedla, ze kterého se víceméně již traverzuje pod vrcholovým hřebenem, resp. spojnicí mezi Saykogelem a naším Hauslabkogelem. Dlouhému traverzu, se dá vyhnout přímou variantou odspodu po ledovci rovnou k vrcholu, jdete ale z větší části ve stínu, což romanticky založeným povahám nemusí dělat nejlépe. Hauslabkogel není vrchol v pravém slova smyslu, je to spíše taková sněhová zaříznutá široká hrana, odkud se dá jet dolů prakticky odkudkoliv, je ale žádoucí vždy kopírovat výstupovou trasu kvůli trhlinám. Jedná se o klasický ledovcový sjezd – široké pláně skýtají netušené možnosti…a veledlouhé oblouky. Hezká je i spodní pasáž tvořená soustavou žlábků vyrytých ledovcem, kde je spousta hranek a převějí.
CHATY – ZÁKLADNÍ PRAVIDLA NEBO ČESKÝ WINTERRAUMTOURING?
Většina chat je majetkem Alpského spolku. Nejlepší volbou je orientovat se podle otvíracích měsíců, kde na chatě naleznete veškeré zázemí, jak to ostatně dělá i valná část našich jihozápadních sousedů. Pokud jste členy alpského spolku, máte 50% slevu na ubytování, což ušetří nemalé peníze. Ušetřit peníze se dá i jinak – využíváním winterrraumů. A zde občas vznikají zajímavé a eticky sporné situace. Většina chat má totiž celoročně otevřené nouzové útulny, které jsou vybaveny kamny a palandami s dekami. Není proto třeba dodávat, že tyto útulny slouží zejména jako nouzové přístřešky pro jedno dvě přespání pro lidi, kteří jdou přechod, např. hojně chozenou Ötztaler Hauteroute, nebo pro horolezce, či skialpinisty, kteří jdou na jeden dva kopce a pak dolů do doliny.
Kapacita útulen se pohybuje okolo 10 – 15 lůžek a každá noc je zpoplatněná na dobrovolnické bázi, zpravidla 6-10E za osobu a noc. O to více je zarážející v poslední době čím dál více se rozmachující trend, kdy je člověk svědkem příjezdu několika dodávek s českými značkami na parkoviště ve Ventu, tvořených jednou homogenní skupinou, která doslova obsadí celou chatu ve smyslu „další příchozí nemají šanci“. Co se pak asi honí hlavou takové rakouské dvojici po příchodu na chatu, kde je v místnosti pro patnáct lidí namačkáno osmnáct Čechů, kteří se mezi sebou dlouhodobě znají a útulnu využívají jako svůj pronajatý apartmán na týden? Oni se často ani příchozí nevejdou ke stolu…
Jezdit do zimních útulen samozřejmě není nic neetického, ale alespoň by to chtělo ctít několik základních pravidel:
- Jezděte v malých skupinách tak, abyste dali šanci ostatním. Ideální jsou 4 osoby.
- Nevyužívejte útulny jako svou chalupu, jezděte skutečně na dobu nezbytně nutnou, zvlášť v exponovaných termínech.
- Topte ekonomicky a co nejméně, ráno vůbec. Dřevo u chaty se totiž samo nedoveze ani nenaštípe, není nutné vytápět útulnu na 30°C a chodit tam pak v tričku a trenýrkách.
- Nejezte a nekonzumujte nic v postelích.
- Uklízejte po sobě ze stolu, přes den může kdokoliv přijít, nemusíte být na chatě sami, nově příchozí většinou nechápe, do jakého skladiště přišel.
- Všechny odpadky si odvezte na vlastních zádech.
- Nepalte PET lahve k kamnech.
- Nenechávejte přebytečné jídlo a zbytky lahví s plynem na policích, on to stejně nikdo nejí a jenom to tam shnije, navíc je velmi podezřelé, když jsou police vybaveny dobrotami od Vitany, Dobrými hostinci a taškami od Tesca a Alberta, vše v českém jazyce.
- Zavírejte pečlivě venkovní dveře a okna, snažte se odklidit sníh z futer tak, aby při zavírání nedocházelo k jejich deformaci.
- Ukliďte po sobě suché toalety.
- Malou potřebu vykonávejte do záchodu nebo na travnatá místa. Nikdy nevíte, co si ze sněhu uvaříte…
- Zaplaťte za sebe
VYBAVENÍ A BEZPEČNOST
Jelikož se pohybujete v ledovcové oblasti se spoustou trhlin, je nutné lano k navázání na ledovci, samozřejmě se hodí jeden lehký cepín, mačky a smyčky s prusíky pro případ nutnosti někoho vyprostit z trhliny. Celá oblast je poměrně dobře pokryta mobilním operátorem. V případě hrozícího lavinového nebezpečí mohou být velmi rizikové i samotné nástupy na chaty, většinou se jedná o dlouhé traverzy, které v případě pádu laviny nad vámi neskýtají jediné místo úkrytu. Nezapomeňte proto na podrobné info na www.lawine.at.
