Autor: pospecz
Tato bezcelní zóna, jejíž moderní historie spadá do roku 1900 n.l. a kde koupíte litr nafty za dvacku, litr whisky za dvě stovky a všemožné parfémy a cigára za polovinu ceny, láká návštěvníky nejenom vysokou nadmořskou výškou (1800 m.n.m) a perfektním sněhem, ale v posledních letech i jednoznačným směřováním na MTB sporty všeho druhu.
Místní narozdíl od našich komunálních představitelů a ochranářů pochopili, že místo represe a zákazů je moudřejší nahnat bikery na precizně připravené traily a sjezdové tratě, kde nebudou nikomu na obtíž. A taky nejsou. Potkáte-li na cestě pěší turisty, halasně vás zdraví, povzbuzují a velmi ochotně uhýbají z cesty, za to očekávají na oplátku přibrzdění, opatrné předjetí a hezký pozdrav a výsledkem téhle symbiózy je, že jsou všichni v pohodě. Teda alespoň na první pohled. Traily jsou totiž koncipovány natolik hravě a technicky, že se tam ani moc rychle jezdit nedá. Faktem je, že krajinově je Livigno pro biking téměř ideální, nejsou zde strmá údolí ani sedla, všechno je spíš zaoblené, trochu se to podobá Nízkým Tatrám až na to, že jezdíte stále mezi 2000 – 3000 m.n.m po travnatých pláních.
DéHáčko
Pro sjezdaře je kousek od centra vesnice postaven bikepark Mottolino v režii firmy KONA. Můžete si půjčit veškeré vybavení, nahoru vyjet za 7Euro a dolů si vybrat jednu ze tří tratí, rozdělených podle obtížnosti. Půldenní nebo celodenní permice je samozřejmostí, ceny jsou příznivé, vlek je otevřen od 9:00 – 16:30. Na černé trati se před dvěma lety jelo mistrovství světa ve sjezdu, tak prověří opravdu všechny. Jednotlivé tratě se dají libovolně kombinovat, můžete tak vynechat úseky, které se vám nelíbí, nebo přijdou příliš těžké.
Singletracků ráj
Nás zlákaly především uměle vybudované traily, vinoucí se po všech stranách údolí, často i v několika patrech nad sebou. Se šířkou se to nepřehání, většinou se jedná o klasické singletracky pro jednoho jezdce, většinou okolo 50 – 100 cm šířky. Všechno je vesměs hliněné, žádné kameny, kořeny ani větve, zato spousta zatáček, výjezdů a občas i hodně vzdušných pasáží. Traily se celoročně udržují a místní je stále rozšiřují do dalších údolí. Ideálním průvodcem je švýcarská biková mapa, kterou koupíte na adrese www.singletrailmap.ch. Nepochopitelně v Livignu ji neseženete a podle klasických map se moc jezdit nedá, protože rychlost budování nových stezek předčí jejich aktualizaci. Trochu napomoci může brožurka z Mottolina, případně materiály z turistického centra u lanovky Carosello 3000. Traily jsou i tady rozděleny podle technické obtížnosti a náročnosti a zakoupením originální mapy si ušetříte spoustu nesjízdných pasáží, které z normální mapy nepoznáte, i když jsou označeny jako mtb trasy.
Maximální biking
Ježdení je úžasné už jen svou nadmořskou výškou, občas se člověk dostane hodně blízko k oblakům, vše umocněné nádhernými výhledy a hravostí cest, kdy jezdec musí být neustále v pozoru a číhat, co ho čeká za další zatáčkou nebo horizontem. Za tříhodinový výlet pocitově zažijete tolik, co za celý den u nás, na rovinu zapomeňte, na ochranáře a vypruzené chodce taky. Výškové rozdíly nejsou tak velké jako v jiných částech Alp, kopce mají do 500 v.m. převýšení, občas jsme měli problémy s řidším vzduchem, hlavně na začátku pobytu, kdy se každý diví, že mu to nějak nešlape. Pak si člověk zvykne a je to v pohodě. Sjezdy nejsou extrémně náročné co do kamení a kořenových či erozních schodů, spíš řešené formou uzounkých serpentýn, kde víc než na rychlosti záleží na práci s těžištěm a umění ovládat kolo, než to pustit a nebrzdit. Celoodpružené kolo je nespornou výhodou, ale vše se dá kvalitně objet i na HT, jako v našem případě, i když vypadáte v porovnání s místňáky a jejich karbonovými celopéry už trochu exoticky. Vládne Scott, Specialized a Cannondale, žádné kompromisy. Určitě doporučuju tlustší pláště s pořádným vzorkem, zapomenout na rychlost a jen tak si užívat…
Co na sebe:
Vysoká nadmořská výška způsobuje příjemnou teplotu i v létě až do takové podoby, že může kdykoliv nasněžit. V okamžiku bouřky může teplota během několika minut klesnout i o 20°C. Vyplatí se proto mít v batohu vždy hodně teplého oblečení a návleky. V odlehlých údolích není telefonní signál a v případě úrazu jste často odkázáni sami na sebe. Jídlo je k mání na salaších.
Pár tipů na závěr:
Livigno – Passo d´Eira – Trepalle – C. Rodigheir – Pte Delle Capre – Livigno
Krátký výlet na rozehřátí začíná výšlapem do Sedla Eira, odkud spadneme dolů do Trepalle, kde se stačí chytit značené cesty č.130 a z ní odbočit vlevo na č.133. Tam začíná asi 6km dlouhý trail, který kopíruje řeku Canale Torto a končí až u Livingského jezera. Doba trvání cca 2 hodiny.
Livigno – Carosello 3000 – Vetta Blesaccia – La Costaccia – Casolari del Pelo – Baitel da Plan – Palipert
Okruh začíná brutálním stoupákem pod lanovkou Carosello 3000, kde na čtyřech km nastoupáte asi 800 v.m. Slabší povahy mohou využít služby lanovky, přeprava kol je zadarmo. Někde se tlačí, horní pasáž už celkem ujde. Na horní stanici lanovky se trasa napojí na širokou hřebenovku. Cesta vede přes dvě další konečné lanovek, pak padá dolů až na křižovatku nad chatou Costaccia, nad Tee del Plan. Tam začíná nově vybudovaný trail (cesta 112, potom 114), který se vine celou strání opět až pod Carosello, odkud stoupá k bivaku Baite da Plan. Odtud po vypečených serpentinách až do kempu Palipert. Od věci není vyjet až na bivak Baite Palipert, pak ale musíte stejnou cestou zpátky.
Livigno – Passo d´Eira – Mottolino – Baitel della Blesa – Val delle Mine – Tresenda
Asi nejhezčí trail začíná na horní stanici lanovky u chaty Mottolino, odkud stále po šotolinové cestě až na křižovatku k prostřední stanici lanovky Baitel di Planon. Odtud začíná cesta č. 115 až do údolí Val del Mine. Krajinově naprosto jedinečné, stále se pohybujete asi 600m nad Livignem, přičemž v některých místech se opravdu nevyplatí spadnout.
Livigno – Passo d´Eira – Passo di Val Trela – Lago di S. Giacomo di Fraéle – Passo Val Mora – Alp Mora – Döss dal Termel – Alpe dell Gallo – Passo di Fraéle – Lago di S. Giacomo di Fraéle – Passo di Val alpisella – Lago Livigno
Královská etapa, čítající asi 90 km v sobě obsahuje všechno, co od ježdění v Livignu lze čekat. Dlouhé singletrackové výjezdy, technické sjezdy, exponované traverzy nad řekami, zdolávání sedel, překrásné krajinové výhledy a ani metr asfaltu. Dobré je vyjet brzy ráno a počítat s celým dnem. Nezapomeňte si dát čerstvé mléko na salaši 
Pro další informace klikněte na www.livigno.com
foto: pospecz
