Autor: martin
Jak tomu již tradičně bývá s příchodem jara jsou spojené Velikonoce. Letos, léta páně 2007 šlo o devátého dubna. Jedná se o svátek, kdy seznamujeme vlastní silou vydobyté klacíky s pozadím všech krasavic. Říkáme tomu koleda. No a samozřejmě, že proti koledě dostaneme vejslužku ať již v podobě kapalné či pevné.
Aspoň takhle si velikonoce všichni představujeme. Ovšem jak tomu bývá i mě překvapil průběh letošních velikonoc na Chopku. Tradice je tradice. Zde má jistě silné základy již od dob vystavění Kamenné chaty (2000m), kde jsme se rozhodli tento svátek prožít.
Ale abych nepředbíhal. V úterý jsme se rozhodli jet na Chopok a zkrátka si dosytnosti pojezdit. Bohužel všichni si zajezdili jak Hulej káže, i když byly zrušeny závody na Lomnickém Štítě. Prej kvůli kamzíkům či co. Nakonec jsme si stejně štít párkrát sjeli ale nebylo to legoš… Mno bohužel já sem z důvodů havárie vody v naší krásné garsonce dorazil až v sobotu.
Ovšem nebyla to chyba. V sobotu byla rozlučkovém mejdan instruktorů. Byli jsme přizváni. Faktem je to že místní učitelé lyžování uměj lejt. Hřebem večeru byla obrovská mísa guláše, který se vařil během celý zábavy. Bohužel na sklonku jsme u něj zůstali jen já a Pedro. Asi jsme si dávali hodně do nosu páč ráno jsme měli bundy silně ogulášený.
O vzrušení večera se postaral jeden týpek, když po jeho šipce na stůl to ochranka hotelu nevydržela a zavolal policii. Naštěstí policajti byli sto nechat to na blokové pokutě a zhýralce nevyhostili, ale jen propustili zpět do víru zábavy.
Po takovém mejdanu je jasné, že další den to o ježdění příliš nebylo. Našli se však odvážlivci jako mr D.Brožek který řádil celý den. Vždy se zastavil tak jednou za hodinu zapanákovat a hurá z kopce dál. Nakonec jsme zvedli všichni a šli směrem k Ďumbiéru. Tam jsme se částečně divili, ale i smáli potkali jsme stádo tak dvaceti kamzíků. PS: pro ekologi-děte do pr… páč kamzíkům ste úplně jedno. Cesta byla dlouhá, ale vyplatila se. Byli jsme odměněni krásným sjezdem široké pláňky. Dole byl sice delší traverzám, ale s krásnými výhledy.
Další den byl ve znamení Velikonoc. Nic netušící jsem se odebral směr Kamenná chata. Stále mi nebylo jasné proč se holky co šli s náma shlukovali nahoře na Chopku a stále nechtěli sejít na chatu. Až po tom co jsem tam dorazil jsem pochopil. Dole byla vyhloubená jáma do které vedl tunel. Kolem byl absolutně sehraný tým sestávající se z lyžařů a kamenkových chatařů. Tento tým měl dokonale rozdělé funkce. Dva vábitelé dívek určených ke strčení do díry. Někteří na to šli diplomaticky, jiní je prostě čapli a vrazili do tunelu. Na konci tunelu již čekali další dva-vyzbrojeni rákoskou a razítkem Kamenky. Umíme si představit co se s těmito inštrumenty dělalo. Nad dírou do toho ještě asistovala lopata sněhu za gatě a voda.
Velkou ostudu si uřízl Jirka Lausecker, když dívka kterou vhodil do tunelu dole řekla „jmenuji se Maco.“ Každopádně zábavy bylo spousta a nějaké dodržování dvanácté hodiny bylo zrušeno. Den jsme zakončili pojezdem a bylo hej.
Úterý byl opět ve znamení klidu, kdy jediným úkolem bylo pomoci vlekařům stáhnout lano.Těšil jsem se na další den, kdy měl přijet Mára Schneider a mohli jsme si dobře zajezdit a něco ofotit. Žel při vystupování z vleku jsem si potrhal vazy v rameni a hurá do špitálu. Další den jsem odjel pro strašlivý bolesti domu.
Všem zúčastněným této výpravy díky a next sezona doufám,že se uvidíme.
