Autor: Jazzy
Vrátné doliny je skrz nádhernou skalnatou soutěsku, kde poskakoval samotný zbojník Jánošík. Ve středisku je asi 15 vleků, ale nás zajímala jen nová, loni postavená osmimístná kabinka. Nachází se na úplném konci doliny a vede od chaty Vrátna do Snilovského sedla mezi vrcholky Chleb (1.647 m.n.m.) a Velký Kriváň (1.709 m.n.m.). Lanovka má převýšení 754 metrů a vyveze vás do 1490 m.n.m. Odtud se dá sjet průsekem pod lanovkou – většinou nepoužitelné, nebo vzít prkno do ruky a šlápnout kousek dál – velice použitelné. Možnosti jsou neomezené.
;)
;)
Dají se sjíždět svahy napravo i nalevo, jak je komu libo. Jsou zde nádherné žleby, skalky, loučky, bukové lesy… My jsme dorazili minulý čtvrtek 8.2. a čekalo nás zklamání. Byly 3 stupně nad nulou a nám nezbývalo než doufat, že nahoře bude alespoň nula. Nová kabinka nás přivítala opravdu pěkně. Od půlky kopce byla mlha že by se dala krájet a foukal silný vítr. Koukáme jak to lomcuje s prknama zapíchnutýma ve stojanu u vchodu do kabinky a najednou pink a Kočičákovo prkno odletělo. Dopadlo na skluznici a tradá dolů, ale kam už jsme v mlze neviděli.
Zkusili jsme hledat, ale nic. Naštěstí ho dolů svezl skiaplinista, před kterým se zapíchlo, jinak by ho prý asi zabilo. Uf. Po této zkušenosti jsme už prkna ven z kabinky opravdu nestrčili… No nic. Hurá nahoru a do žlebů. Nahoře byl sníh zmrzlý a vyfoukaný. Po krátkém traverzu jsme se pustili do prvních žlebů a nastaly prašanové kůpele. Ježdění jen kazila spodní třetina kopce, kde byl už sníh mokrý a tahalo to. Dojezdy jsou většinou korytem okolo potoků a naše nohy tam dostávaly zabrat. Naštěstí je u spodní stanice chata Vrátna, kde točí dobré pivečko… Bohužel jsme z důvodu špatné viditelnosti nemohli šlapat do vzdálenějších míst po hřebeni, ale po předchozích zkušenostech můžeme opravdu doporučit.
;)
;)
Skoro bych se nebál přirovnat toto středisko ke Krippensteinu (u Dachsteinu v Rakousku). Je sice kratší, ale podobně rozmanité. Hlavně tu nejezdí moc lidí a když člověk není líný šlapat tak si vždycky najde svojí stopu. Na jednu stranu se dá chodit až ke Kraviarskému vrchu a na druhou se dá jít přes Chleb, Hromové, až k Poludňovému Grůní kde je jeden žlab za druhým. Jediná nevýhoda je počasí. Dolina působí trochu jak magnet na mraky. V okolí může být azuro, ale tam se ten mrak prostě drží a jen tak se pustit nechce. Toto se nám stalo při druhém ježdění v sobotu. Přijíždíme od Žiliny, obloha vymetená, my natěšení a jen co projedeme Jánošíkovou soutěskou tak nevěřícně koukáme a mrak do půlky kopce. Občas se to roztrhlo, šlapat do zadních žlebů se pořadně nedalo a fotit bohužel moc také ne. Sníh si trochu sednul a začali jsme trhat menší deskové lavinky, naštěstí nic nic dramatického. Rozhodně musím toto středisko doporučit. Sledujte počasí jak padá…
;)
;)
Související odkazy
