Autor: Brouk
;)
Jak se takové množství věcí dá stihnout za jeden život?
Nejsem žádný pecivál. Rodiče mě od malička vedli ke sportu. Chodil jsem plavat, hrál jsem tenis a později jsem dělal atletiku. Mojí specializací byl moderní pětiboj. Sportování mě bavilo, ale jak jsem dospíval, měl jsem i jiné zájmy. S partou kámošů jsme pořád něco podnikali a objevovali nové věci.
Kde se bere ten adrenalin, který z tebe proudí celý život?
Je to daný mojí náturou. Odjakživa jsem chtěl využívat svůj potenciál naplno.
Proč si myslíš, že se ti do životní cesty postavilo právě prkno?
Samozřejmě jsem objevil nejdřív skate. Ty historky, s přibitou bruslí na kusu prkýnka, každý dobře zná. V zimě jsem často jezdil na hory. Na lyžování mě bavily sjezdy, dělal jsme různý skoky a triky a samozřejmě jsem jezdil v prašanu, ale pořád to nebylo ono. Ze skejtu jsem znal takový ten pocit surfování a když Formani přivezli ze Států první časáky, kde byly vyobrazeny snowboardy, hned bylo všechno jasný. První prkno jsem si vyrobil z překližky s jednoduchými úchyty na nohy. Taky jsem vyzkoušel prkno ze dvou lyží, ale to moc nefungovalo. Začátky byly úžasný, měli jsme něco co nikdo neznal a naprosto jsem se odlišovali od všech ostatních.
Jezdil jsi závody a kdy tě začalo zajímat více ježdění v přírodě?
Na závody jsem jezdil často a rád. Byla to jediná příležitost potkat kámarády a zajezdit si s nimi. Všichni jsme vypadli z města do přírody. Po závodech, většinou se jel obřák, jsme jezdili kde se dalo. Po celém okolí jsme rozjezdili všechny freeridové terény. Od samého začátku jsem jezdil ve volném terénu.
;)
V čem se liší dnešní příprava a vybavení, když jdeš jezdit freeride?
Člověk je v horách v podstatě sám a když se mu něco stane nemůže si sám pomoct. Proto jezdím minimálně ve třech. Jeden jede, druhý hlídá prvního a třetí to zavírá. Pípak je dobrej, když jde do tuhýho. Dnes jsou i telefony, dřív bych si vzal třeba vysílačku, ale dnes si můžeš zavolat nebo tak něco. Když je prašan a přesouváme se dál, beru si sněžnice. Člověk se nevyčerpá a zbývá mu více sil na ježdění. Prkno – dnes je trend, čím více prašanu, tím delší prkno. Na celý den si beru dost pití a nějaký energetický jídlo. Občas malá placatice zahřeje.
Za jakého počasí jezdíš? Kde a jak sleduješ počasí? Jaký znáš druhy sněhu?
Na sjezdovce jezdím za každého počasí i když je deset pod nulou a fouká vítr nebo je hustá chumelenice. V Čechách je dost proměnlivé počasí a čekat na ideální podmínky se nedá. Těch pár dní v roce, kdy je prašan, jsou spíš výjimka. Samozřejmě, když trefím na horách pěkně sedlý a pevný čerstvý sníh, tak si užívám ježdění až do večera. Počasí sleduji hlavně na Panoramě nebo na internetu. Když jedu někam dál, je to sázka, buď to vyjde a bude dobrý počasí nebo ne. Taky volám kámošům, když vím, že jsou tam, kam jedu.
Teď ten sníh:
-
Peří – King Powder : Péřový lehký sníh, ten jsem jezdil v Coloradu, je lehký, suchý a pomalu si sedá. Jízda v něm je jako plutí vzdechem.
-
Granule: Ten je vlhčí a vypadá jako instantní kafe. Pěkně klouže, několikrát jsem ho zažil na Chopku
-
Velké vločky: To je samá voda . Přes noc nasněží a k ránu má tendenci zmrznout. Zaleží na teplotě a na sluníčku.
-
Sedlý sníh: Tuhý prašan – Ten mám rád, drží rychlost a opřeš se do něj. Je přehledný a dodře se čte.
-
Jarní břečka: Ta dovede pěkně vyhodit koleno.
-
Krystaly-Firn: Květen, sluníčko, Krkonoše-Modrý důl, pohoda
-
Ledovka – česká klasika
-
Namrzá krusta: Různě siná vrstva na přemrzlém sněhu.
-
Nafoukaný prašan: Ten je na hřebenech, usazený na závětrných stranách
Podle čeho si vybíráš, kde budeš jezdit ve volném terénu?
Vybírám si podle toho, na co zrovna mám. Na co se cítím a co zvládnu fyzicky. Co je tam zajímavého. Jestli jsou tam nějaký žleby nebo členitý terén a tak. Taky dost záleží s kým jdu jezdit, abych nemusel pořád stavět a na někoho čekat. Když jdu s kámošema, se kterými se znám a jezdím léta, stačí pár slov a jedeme stejnou rychlostí a užíváme si samotnou jízdu.
Můžeš nám popsat jednu jízdu?
Když mi Zobák začal popisovat začátek jedné jízdy, představoval jsem si jak s ním stoupám na vrchol Chopku. Začal vyprávět tak barvitě, že jsem se neubránil a přidal se k němu.
;)
Pomalu stoupáme do kopce a očima sledujeme terén v dálce před námi. Sníh nám křupe pod nohama a drobné krystalky sněhu se třpytí ve slunci. Dnes je pěkný den a počasí nám přeje. Míjíme zavřenou Rotundu na vrcholu hory a pomalu se stáčíme směrem ke žlebům. Bezpečnou vzdáleností obcházíme ústí žlebů, ale při každé příležitosti nahlédnout dolů, zkoumáme sněhové podmínky. Sledujeme sněhové splazy a odhadujeme výšku sněhu ve žlebech. Před nastoupením do žlebu se domlouváme, jestli to pojedeme na jeden zátah nebo budeme dělat přestávky. Koulí hodíme do žlebu a pro jistotu nastupujeme z boku. Skočit je dobrý, ale dnes jsme tady poprvé tak neriskujeme. Žleb je dost prudký a ostrý , ale po 20 až 30 metrech se to už dá pustit a frčet s větrem o závod. Dáváme si návěje na stranách nebo vyjíždíme do protisvahu a prudkou zatáčkou se vracíme zpět do žlebu. Ve spodních partiích vyhledáváme různé skoky, muldičky, převěje a teréní nerovnosti. Ostrý a prudký terén střídá pozvolný svah. Snažíme neztratit na rychlosti a kličkujeme mezi klečí. Sníh krásně drží stopu, pomalu se noříme do řídkého lesa, kde se napojujeme na cestu. Prašan střídá uježděný sníh a my se řítíme dolů cestou až na sjezdovku a zpátky na lanovku.
Kdy, jak a od koho jsi sbíral zkušenosti pro ježdění ve volném terénu? Máš nějakou vlastní špatnou zkušenost (dostal jsi se do laviny) nebo někdo s kým jezdiš?
V počátcích mého ježdění jsme nic neřešili. Nevěděli jsme nic o lavinách ani ze školy. Jediný na co si vzpomínám, je řez převisem a nějaký vysvětlivky, kdy se to může utrhnout a kdy ne. Vybavení žádné nebylo. Později mě začali ovlivňovat zkušenosti mých kámošů a samozřejmě moje vlastní. Vybavuje se mi ta příhoda z Rumunska jak kluci z Horsefeathers zažili lavinu, ve který zůstali lidi z jejich výpravy. Já jsem taky jednou uřízl lavinku, nebo taky kámoš na mě. Byl to blok sněhu, taková desková lavina. A taky mám jednu historku. Jezdili jsme ve třech na Chopku nad Koňským Grůňem. První z nás vlítnul do žlebu, mlaďasovi co jel druhý, předtím řekl, ať nejezdí hned za ním. Řek mu ať dává bacha. Mlaďas měl asi zacpaný uši a jak tam za ním hned vjel, uříznul samozřejmě pěkný kus svahu. Sněhový jazyk se řítil žlebem, ale ten první z něj naštěstí vyjel do boku. Mlaďas pak dostával pojeb až do večera.
No a jiná z týhle lokality. Parta si vyrazila do žlebu a ani se neseznámila se stavem sněhu. První si najel do žlebu a ten byl samý led. Zastavil se až dole. Naštěstí pro něj, nebyly ve žlebu žádný kameny a nerovnosti, ale záda měl modrý ještě měsíc potom.
;)
No a ještě jedna prekérní situace se mi stala, když jsem byl s klukama z Mystiku v Coloradu. Jezdili jsme celý den, byl už večer a my se chystali domů. Potkali jsme místního lokála, nějakýho Scotta, který pracoval na vleku a chtěl nám ukázat svojí novou cestu. Vyrazili jsme ze svahu dolů. V polovině kopce, ten lokál najednou zahnul do lesa. Macatým skokem jsem se ocitnul v lese a já viděl jen ten sníh, který poletoval za tím klukem. Nestačil jsme se ani rozkoukat, když v tom najednou náraz. Strom jako hovado a já pod ním s vyraženým dechem. Všichni odjeli. Tady se na nikoho moc nečeká, protože všichni umí dobře a rychle jezdit. Koulel jsem očima a lapal po dechu. Nikde nikdo. Žádná pomoc. Nikdo, kdo by mě praštil do zad, jen prašan a ten strom. Doplazil jsem se k němu z posledních sil. Prkno pořád na nohách. Tak, jak mě ten strom vzal dech, snažil jsem se mocnými údery svého těla o jeho návrat. Na třetí pokus jsem popadl dech a začal se probírat.
Jaký je přístup resortů k ježdění ve volném terénu u nás v Evropě a v USA.
V Americe můžeš jezdit kde chceš. Sjezdovka přechází ve volný terén. Večer skipartrol vyhání lidi z resortu. Potrpí si na bezpečnost. Francie, tam to samý až na skipatrol. Čechy, ježdění po sjezdovkách – přísný zákaz ježdění mimo tratě. Na Slovensku nikdo nic neřeší.
Máš nějaký zdravotnický kurz nebo znáš základní pravidla ještě ze školy? Už jsi někoho zachraňoval?
Kurz žádný nemám. Ze školy si pamatuji základy první pomoci. Zlomeniny, podchlazení, krvácení, chovaní v šoku. Ještě jsem nikoho nezachraňoval.
Díky za rozhovor a doufám, že se potkáme na horách.
;)
