Autor: lukas
Po chvíli debat a nápadů je rozhodnuto. Ve čtvrtek vyrážíme na pár dní do prozatím námi neprobádané oblasti Salzburgu, přesněji do středisek Zauchensee a Obertauern slibující v současných podmínkách kvalitní freeriding.
;)
;)
;)
Dle plánů vyjíždíme již ve čtvrtek večer. První noc trávíme v Českých Budějovicích, abychom přeci jen o pár hodin prodloužili spánek a na ježdění dorazili víc odpočatí. Ovšem, že příroda nás zaskočila. Zatímco v Budějicích nad ránem poletuje sem tam pár vloček, po přejetí hranic zuří sněhová bouře. Večer se pak z televize dozvídáme, že v na některých místech v Horních Rakousech vyhlásili vyjímečný stav. Stromy podél dálnice mají čepice jak na horách. Štěstí, že nemusíme nikde stát ve frontě a přeci jen to jede. Silné sněžení nás doprovází nás po zbytek cesty. Z plánovaných tří hodin je nakonec šestihodinová jízda. Dojezd je poněkud smutnější neb pár desítek km před naší cílovou destinací přestává sněžit.
;)
;)
;)
Do Zauchensee dojíždíme v pravé poledne, známka po vysněné vánici, kdy jezdíme v modřínových lesích, zůstala někde před Salzburgem. Zcela překvapeni a zklamání sněhovou situací a našimi úsudky se přesto chystáme vyrazit do hor.
Naštěstí jeden z členů naší posádky, freeridový matador m.t. zachoval chladnou hlavu a mezitím, kdy si všichni ostatní dotahujeme boty a dojídáme zbytky snídaně, bystrým zrakem si všímá jistého chlapíka míjejícího nás s kompletní freeridovou snb výbavou. Po pár minutách zjišťujeme, že je tu jako doma a právě míří do skrytých zákoutích místních lesů, kde sníh stále zachovává svoji prachovou konzistence. Jelikož zde naposledy sněžilo před třemi dny, využíváme pozvání a necháváme se uvést do tajů modřínového lesa.
;)
;)
;)
Hned po první jízdě chválíme m.t. za navázání nových kontaktů. I když bych nejprve volil zahřívací kolo po sjezdovce, nechávám se přemluvit a hned první jízdu mizíme v lese, kde zjišťujeme, že sníh je tu stále ve vynikající kondici. Nebýt Andiho, ani by nás to nenapadlo a nejspíš bychom strávili půl dne zbytečným hledáním prašanu. Z lesů se do konce dne nehneme a točíme jednu jízdu za druhou bez jakéhokoliv šlapání Celá posádka je nadšená a objevujeme zapadané skalky ve tvaru velkých a měkkých polštářů, při kterém se prvotní zklamání nadobro vytratilo.
Druhý den ráno nám připadlo 20 čísel nového sněhu. Teplota je hodně nízko pod bodem mrazu a my vyrážíme zpět do Zauchensee s myšlenkou průzkumu dalších částí a terénů, tentokrát bez průvodce. Na obloze občas sem tam prosvitne sluneční paprsek a my máme možnost lépe si prohlédnout okolí. Na protějším kopci objevujeme několik žlebů a skalek (jižně od vrcholu Rauchkopfhutta), kde využíváme sluníčka i fotografického oka Danyho a snažíme přeci jen slabším digitálem něco nafotit.
;)
;)
;)
Poslední den naší víkendové tour se přemisťujeme do nedalekého střediska Obertauern vzdáleného od Zauchensee necelých 30km. Obertauern je jedno s největších středisek v oblasti Salzburger a představuje se jako rodinný resort. Dalo by se říci že je to ideální místo pro freeriders, kteří rádi pláně a vůbec terén nad úrovní lesa. Obertauern je rozprostřen v údolí v nadmořské výšce kolem 2000m. Hned z rána se necháváme vyvést do nejvyšších vrcholků. Tak trochu jsme překvapeni, že i přes poměrně čerstvý sníh a špatné počasí předešlý den je velká část terénů rozježděna a to i přesto, že většina návštěvníků tohoto resortu se zdá býti již pár let v důchodu.
Neztrácíme hlavu a opět ve stopách zkušeného matadora m.t. se vydáváme za dobrodružným výšlapem po hřebeni jednoho z vrcholů (Seekareck 2217m). Sníh je stabilní a tak si vybíráme delší neporušený žleb vyzdobený spousty skalek.
;)
;)
Azurové počasí nás doprovází po zbytek posledního dne a kocháme se klasickým alpským panoramatem, které je pro našince stále záležitostí spíše exkluzivní.
Zvláštní poděkování patří středisku Zauchensee a Turismusverband Obertauern
Související odkazy
;){kind=link}