Autor: brouček
Od malička jezdil s rodiči na hory, učil se lyžovat a časem přešel ze dvou prkýnek na jedno. Přestože tráví veškerý svůj čas na horách, nikdy se z něj nestal profesionální jezdec. Hlavní část zimní sezony se stará o snowboardový park v zimním středisku Adelboden. O tom jak se mu snowboarding stal tou nejzábavnější věcí v jeho životě se svěřuje v následujícím rozhovoru.
snowparků?
Já mohu řící, že náš resort nás podporuje opravdu dobře. Jsme teď na dobré cestě. Doufám jen, že tuto úroveň udržíme a že každým rokem povyrostem trochu více. Myslím že, rozvoj snowparků po celém Švýcarsku je rok od roku lepší a lepší.
Co všechno musíš znát, aby jsi byl schopen takový park řídit?
Především je to každodenní boj a pořád se musíš učit novým věcem.
Absolvoval jsi nějaké speciální kurzy?
Ne. Jenom minulý rok. Udělal jsem si kurz první pomoci.
Jak častá jsou zranění nebo zlomeniny v parku?
Snažíme se stavět skoky a raily bezpečně. Se zlomeninami ve snowpaku je to jako s pizzou a morzarellou, neodlučitelně partří k sobě. Takže, neriskuj zbytečně.
Která zranění jsou nejčastější? Jak se stávají?
Ramena, ruce, hlava. Úrazy jsou obecně smůla. Myslím si, že hodně důležité je soustředit se na to co v parku děláš. Vždycky se najde kolem 5% naprostých blbců, opravdových blbců, kteří jezdí a nepoužívají mozek (možná tam ani žádný nemají) a ti zkouší dělat flipy, aniž by uměli základní skok. Z toho bývají nejtěžší úrazy.
Co děláš když už se něco opravdu stane?
Jak jsem už řekl, udělal jsem si kurz první pomoci. Na sjezdovce spolupracujeme s ostatními ve středisku. Jsme propojeni vysílačkami. Z Frutigenu přiletí vrtulník s doktorem do 15-ti minut. Snažíme se ty děti trochu mírnit. Já jim rozumím, jsou celý týden v práci, přijedou nadržený na víkend a chtějí všechno stihnout. Říkám jim, je lepší si v pohodě zajezdit a vrátit se domů v celku. Každý musí znát svoje limity.
Na co si lidi mají dávat největší pozor?
Respektovat přírodu a neohazovat nikde odpadky.
Zodpovědnost za park roste s přibývajícími zkušenostmi. Jakým směrem se bude vyvíjet budování parku?
Uvidíme. Moc o tom nepřemýšlím. Nechávám tomu volný vývoj.
Jseš zkušený jezdec, jaký vztah máš k freeridu?
Miluji freeride.
Cítíš větší zájem mezi mladými jezdci o freeride. Proč si myslíš , že je tak populární?
Backcountry je na snowboardingu to hlavní. Můžeš jezdit kde chceš svoji jízdu. Je to prostě FREE jízda.
Kde spatřuješ hlavní nebezpečí při ježdění v backcountry?
Resort musí být více trpělivější. Musí dát jezdcům přesné informace o lavinovém nebezpečí. Je nutné kontrolovat nebezpečné úseky. Největším nebezpečím jsou samotní jezdci bez záklaního vybavení a bez znalostí o lavinovém nebezpečí.
Podporuje resort rozvoj freeridových aktivit?
Kašlou na to.
Když se celou sezonu staráš o park máš vůbec čas si zajezdit backountry?
Jo mám, někdy víc někdy méně.
Když vyrážíš na freeride, na co by člověk neměl zapomenout?
Tak je to hlavně batoh, lavinový vyhledávač, lopata, lavinová sonda, lano, nářadí, lékárnička. Když jdeš na víc dní potřebuješ toho samozřejmě mnohem víc.
Jaký sněhový podmínky máš nejraději?
Slunečno, 1.5 metru čerstvýh prašanu, -5 Celsia
Jaký terén?
Prudký otevřený terén s převisy, malé žleby a GO GO GIRLS.
Jasně chodíme. Jednou jsme spali ve sněžném igloo vysoko v kopcích. Je to úžasný, nic neslyšet, večer si připravit něco k jídlu z donesených zásob a být tam s partou adelbodeňáckých hikecrew.
Jaký máš vztah k lidem, kteří ti pomáhají s parkem?
Jsou to kámoši.
S kým chodíš na freeridové výšlapy?
S prašanovými kámoši.
Co si myslíš, že spojuje lidi kteří mají rádi hory?
Myslím že ty lidi jsou si blízcí tím co cítí. Mají stejné vibrace a chvění.
Z Adelbodenu znáš hodně čechů, kteří tam jezdí na GMC. Co by jsi o nich řekl.
Češi jsou pohodový lidi. Někdy kladou až příliš mnoho otázek. Když jsou na prkně dávají do toho všechno jedou na 150%. Večer to uměj rozbalit i v baru. Doufám, že se brzy zase uvidíme.
Na závěr nám řekni nějaký pozdrav v češtině.
Ciao opila opice. Mash pivo kurva. Tschekko neilebschi. Aj to bitschi. Tschus schnäbichätscher.
