Surfcamp aneb každý začátek je těžký

7.10.2004
admin

Autor: vlk

Metoda to neni možná nejlevnější, ale zase na druhou stranu je to stejné jako na snowboard campu, jezdíte, respektive učíte se jezdit pod dohledem lidí, kteří vědí co dělají a tak jsou schopni vás upozornit na chyby, které děláte, a taky zkrotit vaše nadšení, abyste si neublížili.

V následujících řádcích se s vámi tedy podělím o vlastní zkušenost se svými začátky. Byly to moje první dny na surfu, ale určitě ne poslední.

Den 1

Po příchodu na centrálu surf školy se seznamujeme s instruktorem. Vybrali jsme si vhodný termín mimo sundat prkna a jde se na plážhlavní sezónu, což se ukazuje jako velké plus, neboť se o instruktora dělíme jen dva a ten má tak na nás víc času. Ze sbírky surfů, co mají k dispozici, vybírá ty nejmacatější kousky. Konkrétně je to 9’2” dlouhý softboard. Softboard proto, že je vyroben z maličko jiného materiálu než klasický surf, má i speciální povrch, takže ho nemusíte voskovat, a je relativně měkký, takže i když vás praští, moc vám neublíží. Dále fasujeme wetsuit, tedy neoprén, a žlutý lycrový trikot s nápisem Surf school, to aby nás na pláži ostatní bezpečně identifikovali jako ty, kdo to neumí.

Věci se naloží na dodávku a jede se na pláž. To je pravděpodobně jedna z velkých výhod surf školy, že vás instruktor odveze vždy na nějakou místní pláž, kde jsou vlnym, a vy tak nepotřebujete znalosti místníhoCelso - instruktor - hang loose! prostředí. Jejich dlouholeté zkušenosti vám pomohou a nestane se vám, že přijedete někam, kde budetetohle potřebujete: prkno, neoprén a mořevzepřít a jet s vodou, přechází do fáze vstávání. Existují asi tří různé způsoby, jak na prkně vstát. Nejobvyklejší u zkušenějších je z pololehu vyskočit a dřepnout si tak, abyste měli přední nohu někde v úrovni svých rukou, a z podřepu se pomalu vztyčit. Ale né do stoje. Láká to sice, ale jakmile se vzpřímíte úplně, nikam nedojedete. Bohužel je tento pohyb pro člověka nezvyklého na pohyb prkna po vodě poměrně obtížný, a tak je třeba přistoupit k variantě, kdy si na prkno nejdřive kleknete a pak teprve vstáváte. Zní to snadně, ale snadné to vůbec není. Takže celý zbytek dne trávíme naskakováním na surf, pokusy o vstávání a neustálými pády. Voda je v tomto případě o něco milosrdnější než urolbovaná nebo dokonce zmrzlá sjezdovka, na které se člověk učí snowboardingu. 

Den 2

Vydáváme se opět na pláž. Ukazuje se velká výhoda toho, že máme instruktora. Pláž kde jsme byli včera, jepřipnout leash a jde se chytat vlny bez vln, takže zkoušíme jiné. Instruktor zastaví dodávku vždy nahoře na útesu a pozoruje vlny dole. Pak jede kousek dál, aby se nakonec vrátil na první místo, které jsme shlédli. Jelikož jsme podle jeho slov dokázali poměrně rychle ovládnout dlouhé měkké prkno, dostává se nám možnosti přejít na kratší. Tedy z longboardu 9‘2“ na malibu 7‘10“. Což je zhruba tak o 40cm kratší prkno. Také je užší, tenčí, prostě už víceméně normální surf třídy malibu. Tento typ prkna by nám měl vydržet na několik dalších měsíců…tedy pokud se budeme surfování dál věnovat.

Jelikož je to normální prkno, musí se navoskovat. Nejdřív se škrabkou stáhne stará vrstva vosku, a pak se pěkně nanese nová. Druhou stranou škrabky se pak vytvoří vzoreček, který vám umožní na prkně stát bez klouzání. Takže přidělat na zadní nohu „vodítko“ (leash) a jde se.

Všechno je maličko jinak. S kratším prknem máte jinde těžiště, takže se to celé jinak chová. Ale přichází naše chvíle a můžeme odpádlovat kousek od břehu a aplikovat včera naučené v pádlovací praxi. První čekání na vlny aneb flat surfproblém je sednout si na prkno a v klidu čekat, až pojede vlna. Když si sednete moc dopředu, potápí se špička, když si sednete dozadu, špička se zvedá. Pak najdete ten správný bod a zjistíte, že ani do stran to není moc stabilní, obvzlášť když to houpe. Ale je potřeba se to naučit, bez toho to nejde. A pak už jen obrátit včas surf správným směrem, zalehnout a začít pádlovat, aby vás vlna nechytla v klidu a měli jste tu správnou startovní rychlost. Pokud jí nemáte, jen vás to tak zhoupne a můžete čekat na další. Když už cítíte, jak vás vlna bere, je čas nastoupit. Do kliku, zvednout se a jet. Ale nic není takové, jak to zní. Stoupnete si dopředu, nejedete, ale padáte, a vlna vás zabalí. V ten okamžik si připadáte jak kdyby vás někdo strčil do obří prací pračky. Takže vyplavat, přitáhnout prkno a zase znova. Pokud se postavíte moc dozadu, potopí se vám patka, zabrzdíte a nikam nejedete. No aspoň vás to nesemele a můžete znovu. A tak vám to vystačí na celý den..

Den 3

pěkně se nám to tříští o pláž  troška kýče z pláže  chillout v klídku surfcampu 

  začíná se na pěně, ale alespoň se člověk naučí jak na to  ještě pár dní a taky budem jezdit pořádně :o)  aíííít 

Hang loose!

Komentáře

komentářů

Komentáře

komentářů