Autor:
Text nového člénku
< ?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />
TREK 2
BAÍA DA ABRA-CASA DO SARDIHA(případně až na kopec)-BAIA DA ABRA
Protiklad pralesů a hor-nejvýchodnější výběžek ostrova představuje polopouštní krajinu, lávové vyvřeliny, stálé počasí a parádní koupání.
Výchozí bod:Busem či autem na Prainha/Baía da Abra-konec silnice a kruhový objezd.
Čas a kilometráž: Baía da Abra-Casa do Sardinha 1hod, Casa do Sardinha-kopec1/2 hod, s cestou zpět celkem 2 a pul hod, 7 km
Vybavení:plavky
Občerstvení:stánek na parkáči
Že Madeira není jen zeleň, o tom se můžete přesvědčit při přiblížení na místní letiště (které má mimochodem jednu z nejkratších přistávacích drah v Evropě), letí se nad výběžkem Ponta de Sao Lourenco, kterým vede následující procházka.
Autobusem se lze dostat na Baía de Abra či na Prainhu (což je jedna z mála písečných pláží na ostrově-opravdu hodně malá a v létě dost maso, takže spíše doporučuji koupání o kousek dál, viz popis treku). Od kruhového objezdu a parkoviště na Baía de Abra sestupte směrem do údolí. V dálce můžete vidět jakousi horu tvaru pyramidy na konci výběžku-tam směřujete. Přijdete na cestu, vedoucí touto nehostinnou krajinou, která má však také své kouzlo. Výhodou tohoto treku je, že v této oblasti je daleko stálejší počasí, než v horách, ani tu moc neprší. Okolí je vyprahlé, ale i zde můžete narazit na zvláštní druhy rostlin, opět se pohybujete v chráněném území. Jdete doleva a brzy se před vámi otevře výhled na lávové vyvřeliny různých barev, čnící z moře. Teď vás čeká krátký prudší výstup a potom nejužší sekce celého poloostrůvku-takový přírodní most, který se dále rozšiřuje, po obou stranách stometrová prohlubeň. Pokračujete dál až k takové „oáze“ jménem Casa do Sardinho. Pokud chcete, můžete pokračovat dál až na vrcholek hory přímo před vámi, odkud jsou pěkné výhledy na maják a sousední ostrov Porto Santo. Jedná se o zhruba půlhodinový prudší výstup, cesta ale bývá zavřená.
Cestou zpět se zastavte na koupačku-od první vyhlídky popisované výše (asi 15 min od parkoviště) vede dolů k moři úzká cestička. Jděte po ní a pak slezte na kamenitou pláž, která bývá prázdná. Je to také celkem dobré místo na šnorchlování.
Vraťte se stejnou cestou.
TREK 3
ENCUMEADA-BOCA DAS TORRINHAS-PICO RUIVO-PICO DO ARIEIRO-POCO DA NEVE-FUNCHAL
Královský trek pro náročné s nejkrásnějšími výhledy-přechod nejvyšších hor a pak cesta podél levády do hlavního města.
Výchozí bod: autobusem do horského sedla Encumeada (cesta z Funchalu trvá zhruba 1h 45 min).
Čas a kilometráž: Encumeada-Boca das Torrinhas-Pico Ruivo 4,5 hod(10,5 km), Pico Ruivo-Pico do Arieiro-2 hod (6,5 km), Pico do Ariero-Poco da Neve 20 min, Poco da Neve-Funchal(Barreira) 2 a pul hod.(7,5 km) Celkový čas čisté chůze okolo 9,5 hodiny. Celkový počet km okolo 25.
Občerstvení: snack bar v Encumeadě,chata pod Pico Ruivo, restaurace na parkovišti pod Pico do Ariero, obchůdky v Barreira
Jedná se o náročný trek s docela velkým převýšením-pořád nahoru a dolů- který je možná lepší provést s přespáním někde na půli cesty ve stanu či pod širákem (třeba vedle silnice na Poco da Neve, jak jsem to udělal já), nebo v chatě pod Pico Ruivo, to ale potřebujete povolení-zeptejte se v infocentru v centru Funchalu. Dá se to ale zvládnout i za jediný den, to chce potom vyrazit z Encumeady co nejdříve. Lze podniknout i opačnou cestu z Barriera, kam jezdí autobusy, a pak přespat na luxusních místech pro stanování, která se nacházejí u Boca das Torrinhas. Lepší je ale první varianta, jelikož vás nečeká takové stoupání.
Dají se chodit i jednotlivé pasáže, z nichž nejpopulárnější je přechod Pico do Arieiro-Pico Ruivo. Uvedený trek je nejnáročnější, ale také toho nejvíc uvidíte..
—————————————————————————————————————–
Tak na závěr jsem si nechal tuhle perlu-tomuhle treku se hned tak něco nevyrovná a patří k tomu nejkrásnějšímu, co jsem kdy šel. Kdybych měl někomu ukázat krásu Madeiry za jediný den, vzal bych ho sem.. doporučuji vyrazit co nejdříve! Uvádím sice 9,5 hodiny na chůzi, s pikniky a focením je to ale o dost déle, takže abyste stihli bus v Barriera, musíte si pospíšit..anebo to nehrotit a schrupnout si někde ve spacáku..
Výchozí bod je Encumeada-horské sedlo ve výšce 1007 metrů. Celý trek až na Pico Ruivo je červenožlutě značen. Můžete si dát něco na posilnění v místním snack-baru a doplnit vodu, další vás čeká až pod Pico Ruivo.
Vyjděte po silnici nahoru na křižovatku a dejte se doprava po polní cestě směřující vzhůru. Asi za 5 minut narazíte po levé straně na kamenné schody, které jsou dost schované v porostu, po těch začněte stoupat vzhůru. Je to hnedka celkem slušné stoupání (asi 300 m).Brzy se dostanete na hřeben, odkud jsou za dobrého počasí výhledy jak na severní pobřeží (Sao Vincente) tak na jih (Ribeira Brava), což je bonus téhle hřebenovky. Je to místo, kde se často honí mraky, takový meteorologický předěl mezi oběma pobřežími. Pokračujte po cestě, která bývá dost zarostlá, pořád dál. Dostáváte se do celkem slušné nadmořské výšky okolo 1600 m a otevírají se parádní výhledy-třeba po pravé straně na Pico Grande. Po levé straně máte vrchol Pico do Ferreiro, před sebou už za dobrého počasí můžete vidět masív nejvyšších hor, kam směřujete. Pokračujte dále vegetací vřesovců až do místa Boca das Torrinhas(1449 m), kde vás čeká spousta směrovek. Doprava je to do vesnice „údolí jeptišek“, která je pěkně viditelná (Curral das Freiras-odkud mimochodem vede pěkně exponovaná leváda do Curral do Funchalu). Vy ale pokračujete rovně na Pico Ruivo. Teď vás čeká spousta sestupů a výstupů, ale odměnou budiž pohledy na zelené kopce okolo. Cesta vede okolo čedičových skal a po celkem náročné cestě se vám otevře pohled na nejvyšší horu ostrova-Pico Ruivo(1862 m). Udělejte poslední výšvih a na vrcholku si můžete nafotit parádní panoramata okolních kopců.
Sestupte níže k chatě, kde si můžete doplnit vodu do lahví z kohoutku (pokud ho teda místní nezavřou, aby mohli prodávat vodu s vysokohorskou přirážkou) a pokračujte cestou pod chatou směr Pico do Ariero.
Máte před sebou opravdu úchvatnou cestu vedoucí skalními masivy, která je na většině míst jištěná zábradlím. Cesta byla postavená v 60. letech a je opravdu jedinečná. Po sestupu od chaty se už napojíte na pěšinu doslova zaříznutou do skalního masívu.
Pokračujte dál a brzy dojdete k tunelu po pravé straně. Tady máte dvě možnosti-buď pokračovat dál rovně, to vás ale čeká celkem nepříjemné klesání pasážemi, které za mokra mohou být i dost nebezpečné, a pak hlavně opět stoupání, kde se napojíte na cestu, kterou doporučuji spíš. Pokud nejste masochisti, zvolte tedy cestu tímto tunelem Pico das Torres a šetřete síly-budete je ještě potřebovat. Projděte tunelem a pár dalších tunelů bude následovat (není potřeba baterky). Krásná panoramatická cesta potom vede několika pasážemi s velmi prudkým stoupáním po různých schodech, ani botanici nepřijdou zkrátka (i v takové nadmořské výšce se daří endemickému hadinci nebo různým druhům skalniček). Poslední stoupání po dlouhých schodech vede až na Pico do Ariero, kdy už můžete vidět velkou restauraci, která tu na konci silnice stojí.
Posilněte se v restauraci a pokračujte dále po silnici dolů a zhruba za 20 minut přijdete ke „kamennému iglů“ po pravé straně (Poco da Neve), které tu postavil jeden podnikavý italský zmrzlinář koncem 19. století-skladoval v něm sníh, který tu občas v zimě napadne, a ten pak v ledové formě přenášeli do Funchalu, kde z něj dělali zmrzlinu pro luxusní hotely). Vy se tedy vydáte cestou nosičů ledu a pokud je už pozdě, musíte si pospíšit, abyste stihli autobus. Pokud je pěkně, už odsud můžete vidět dolů na střechy hlavního města, takže si můžete udělat představu o sestupu, který vás čeká. Pod iglů se dejte po cestě vedoucí doleva směrem ke stožárům a pak se pěšina napojí na širokou cestu, po které pokračujete dolů. Nacházíte se v chráněném ekologickém území a charakter krajiny je opět dost jiný než v předchozích pasážích pochodu. Krajina je dost pustá až na keře borůvek, ale se sestupem vegetace přibývá. Dojdete až do řečiště, které bývá vyschlé a nacházíte se na dně údolí Santa Luzía. Potřebujete se ale dostat o údolí dál, takže následuje stoupání, hned, jak přejdete řečiště, dejte se do kopce nahoru, objevíte úzkou pěšinku a míříte ke skalní formaci na horizontu. Brzy potkáte uzoučkou levádu da Negra, kterou následujte. Pod sebou brzy uvidíte ohrady na ovce a malé plató. Začíná prudké klesání. Na jeho konci se dejte doprava, jdete tedy po pravé straně opět říčním údolím a napojíte se opět na levádu, která je nyní dvojnásobně široká. Pokračujte v sestupu, výhledy jsou čím dál lepší. Dojdete až do eukalyptového lesa a potom ke křižovatce levád, na které pokračujete rovně a brzy dojdete k prvním domkům. Potom už jdete po kamenné cestě, po které pokračujete dolů až do centra takové jakoby vesničky Barreira, spíše předměstí hlavního města, odkud jede autobus zpět do centra Funchalu.
—————————————————————————————————————–
Bonus:I když pěší turistika je tím hlavním, co na Madeiru láká sportovněji založené cestovatele, málo lidí ví, že se jedná o velmi solidní místo na surfing, alespoň v evropských poměrech. Na surfaře tu ale narazíte zřídkakdy a je lepší přivézt si vlastní prkno, jelikož něco jako půjčovny či surf shopy se prakticky na ostrově nevyskytuje. Nicméně nejlepší období na pravidelné vlny je v zimě, kdy mohou dosahovat běžně až pěti metrů. V létě bývají vlny pouze na severním pobřeží, tak okolo půl až jednoho metru. Nejlepší přístup je na pláži v Porto da Cruz, která je písčito-kamenitá, drsnější surfová místa se skalnatými plážemi najdete v Sao Vincente a Jardím do Mar.
odkazy:www.madeira-web.com
