MTB Freeriding – jak dolů I.

8.8.2004
admin

Autor: inženýr honzík


Brždění


Brždění je nejspolehlivější a zároveň nejbezpečnější způsob, jak zpomalit, nebo zastavit kolo. Zastavení o strom, nebo zpomalení o křoví se nedá nazvat bržděním :o).


Pohybová (kinetická) energie ridera a jeho stroje je při brždění mařena a přeměňována na teplo důmyslným zařízením, jež se nazývá brzdný systém. Brzdný systém biku zahrnuje dvě nezávislé brzdy, přední a zadní. Účinnost tohoto systému záleží na mnoha faktorech: kvalitě seřízení, kvalitě provedení, na způsobu používání a v neposlední řadě na druhu tohoto brzdného systému (cantilever, “V”, disc). Brzdné systémy z technického hlediska budou posouzeny v některé z příštích kapitol.


                                      foto > robyn trnka  rider > márty smolík” hspace=0 src=”http://laviny.cz/main/scripts/anotace/img/small/345-marty.jpg” width=250></A><A href=1    23a  3b  3c2


Pokud nemá dojít k nežádoucímu smyku kola, kdy dochází ke ztrátě ovladatelnosti kola, nesmí reakční síla RF resp. RR v dotykových bodech překročit maximální třecí sílu Ft. ” Ft (maximální třecí síla) = FF , resp. FR (přítlačná normálová síla) x f (součinitel tření při skluzu s1, resp. s2) “.


stejný pro obě kola, pokud uvažujeme stejný materiál podkladu a ovlivnit ho mírně může vzorek a směs pláště). Reakční síla RF resp. RR se bude rovnat třecí síle Ft tehdy, pokud dojde ke skluzu (0 < s < 1).


Tyto informace biker může využít ve svůj prospěch při maximálním brždění tím, že se bude snažit dávkovat brzdnou sílu tak, aby se oběma koly pohyboval na hranici skluzu s1 resp. s2 pro daný povrch. Pak je brždění nejefektivnější a nejúčinnější. Nebezpečí spočívá v tom, že někdy se mění charakteristika podkladu, aniž by to bylo navenek vidět (například sníh na hlíně -> sníh na ledu).



Pár tipů na závěr


Rád bych připomněl několik základních věcí, jejichž znalost a dodržování je snad u každého vyježděného freeridera samozřejmostí.




  • Držení brzdové páky významným způsobem ovlivňuje ovladatelnost biku. Provedení brzd v poslední době umožňuje brzdit pouze jedním prstem. Tomu je potřeba ergonomicky přizpůsobit umístění brzdových pák i dalších ovládacích prvků (řadící páčky, řadící rukojeti, gripy).


  • Gripy by měly být na konci řídítek (u FR se nepředpokládá používání rohů). Z bezpečnostních důvodů je doporučeno pečlivě zaslepit konce řídítek. Délka gripů je individuální volba, minimálně se na ně musí vejít celá dlaň.


  • Brzdová páka je umístěna vůči ruce na gripu tak, že volně natažený ukazovák spočívá posledním článkem na konci brzdové páky.


  • Řadící a jiné ovládací elementy nesmí omezovat chod brzdové páky. Maximální brzdný efekt by páka měla vykazovat při zmáčknutí asi 1 – 2 cm od gripu. Při plném zmáčknutí páky nesmí dojít ke skřípnutí prostředníku a ostatních prstů mezi páku a grip. Není nejvhodnější, zabírá-li páka moc brzy. Brzdové špalky (resp. pakny) jsou pak příliš blízko ráfku (resp. kotouče) a hlavně příliš napnutý ukazovák ztrácí schopnost přesně dávkovat brzdnou sílu. Je to velice individuální a záleží na velikosti ruky, na délce prstů, na provedení páky, na způsobu držení atd..


  • Při sjezdu má biker VŽDY ukazováčky na pákách brzd. Při ježdění po zadním kole, nebo při ježdění na BMX-ce postačí ukazováček pouze na páce zadní brzdy (bezpečnostní pojistka – páčku zmáčkne, když přepadává na záda po přehnaném zvednutí předního kola).


  • Po ustřelení (smyku) předního kola při brždění je nutno povolit páku přední brzdy tak, aby se začalo přední kolo znovu točit a bike tak znovu získal svou ovladatelnost. Mezní dobržďování na hraně tedy vypadá tak, že přední kolo se průběžně střídavě otáčí a je mírně ve skluzu po podkladu čímž je bike stále řiditelný. Zde je řeč především o površích s menší adhezí (přilnavostí) jako šotolina, bláto atd.. Biker udržuje brzdnou sílu na hranici přilnavosti povrchu (detailně je tento jev popsán v Teorii brždění). Je důležité naučit se správně odhadnout podle typu povrchu jeho adhezi. Záměrně zde není zmínka o zadním kole, protože jeho skluz / smyk nemá tak zásadní vliv na ovladatelnost a řiditelnost biku.


  • Brzdit by se mělo plynule (pokud to dovolí situace). Když nezkušený biker prudce zabrzdí přední brzdou na povrchu s dobrou adhezí (asfalt f = 0,7 – 1), nečeká prudký nápor na ruce, ty setrvačnou sílu jeho těla neunesou. Sám se tedy katapultuje přes řídítka svého biku. Zabránit se tomu dá zpevněním rukou a posunutím těžiště těla dozadu ve chvíli zahájení manévru brždění.

V posledních výše napsaných odstavcích jsou popsány tzv. „sjezdařské tiky“, které se zažijí teprve po X letech ježdění a „učení“ těchto reakcí. Jejich využívání výrazně zrychluje jízdu se zachováním přibližně stejné míry bezpečnosti.


 


Shrnutí


Pro bezpečné a účinné brždění je potřeba:


– citlivě a plynule brzdit přední / zadní kolo úměrně jejich zatížení, přičemž při vyšší intenzitě brždění je zatížení předního kola výrazně vyšší než zadního


– posunout těžiště těla dozadu  už na počátku brždění dle předpokládaného zpomalení a strmosti klesání (nejede-li se po rovině)


– mít ovládací prvky (brzdové páky) na řídítkách v ergonomicky vhodné pozici


– mít dobrý odhad na typ povrchu


 


 


Do konce MTB sezóny, i když se samozřejmě dá jezdit i v zimě na sněhu, se můžete těšit na zatáčky, jak jezdit v blátě a na mokru vůbec. Pak něco o vidlicích a na konci sezóny už bychom chtěli přejít ke skutečně freeridovým věcem, jako jsou dropy. Ale tomu předchází spousta další techniky … stay tune!


 

Komentáře

komentářů

Komentáře

komentářů