Autor: pospecz
Magické slovo, za nímž se skrývá sedm dní putování v sedle vašeho biku přes jedny z nejhezčích Alpských oblastí od severu k jihu. Sedm dní plných nádherných panoramatických rozhledů, opuštěných údolí, sedel přes 2500 m, pasoucích se krav, opuštěných vojenských cest, technických singletracků, šotoliny, asfaltu a taky pořádného fyzického výkonu. Poprávu bývá tato cesta nazývána královskou, protože kombinaci takových libůstek málokde v Evropě na kole zažijete.
Přejezd je možné udělat dvěma způsoby, buď čistou variantu, tj. vzít všechny věci s sebou do baťohu a nocovat v horských chatách a penzionech a cestovat vlakem nebo s hodnýma kámošema, kteří vás odvezou kam je libo, nebo vzít vlastní auťák a postupně se přemisťovat.
Každá varianta má svoje pro a proti, v případě čistého přejezdu je asi největším kladem váš pocit, že jste to dali čistě, na druhou stranu je tohle vědomí vyvážené poměrně dlouhými přejezdy frekventovaných údolí a vysokou finanční náročností, v neposlední řadě musíte mít obrovskou kliku na počasí. Pozitivum vlastního auta v sobě skýtá možnost stabilní základny, ježdění nalehko a výběr těch největších bikových libůstek, kdy můžete kdykoliv odbočit z trasy aniž byste se báli že nestíháte plánovaný nocleh na chatě. V takovém případě jste paradoxně víc svobodnější a přejezd můžete protáhnout dle libosti, v případě špatného počasí se můžete přemístit dál na jih.
Co s sebou? Dobrýho a lehkýho bika, protože občas musíte vzít vašeho miláčka do teplejch a třeba půl hodiny ho nosit, nezbytností je vak na vodu, 20l – 30l baťoh, repelent, opalovák, mast na hemeroidy, spoustu sladkostí a energie, odhodlání a pevnou vůli 
Technická náročnost cest je v tomhle případě zavádějící, protože během jednoho tripu vystřídáte veškeré rozmanité povrchy, po kterých se dá i nedá jet, takže člověk musí být připraven na všechno, některé úseky bývají vyloženě morálovou záležitostí, kde nesmíte udělat chybu. Vždycky ale můžete sesednout z kola a jít po svých. Většinou dole jedete po asfaltu a šotolině, se stoupající výškou se cesta zúžuje až do místy trialových pasáží a singletracků.
Přejezd je asi lepší udělat od severu k jihu (St. Anton am Arlberg – Val di Sole), jako v našem případě, protože jedete za teplem a můžete pak vašim zhuntovaným tělům dopřát parádní relax. Samozřejmě je možná i obrácená varianta. Každopádně začnete v Rakousku, projedete Švýcarskem a skončíte v Itálii, většinou se budete pohybovat v tzv. Dreiländer gebiet, kde všechny země splývají dohromady.
Etapy ani moc nemá smysl převádět do vzdáleností, rozhodujícím kritériem je nastoupaná a zase sestoupaná nadmořská výška, protože se třeba na čtyřech kilometrech můžete vytavit stejně, jako jinde na dvacíti. Vyplatí se tedy předem nastudovat výškový profil a orientovat se striktně podle něj, na kompjůtru budete mít denně tak 50 až 80 km.
Zákazy ochranáři? Na tyhle dvě noční můry zapomeňte, v Rakousku a Švýcarsku se vám dostane luxusní bikového značení, v Itálii se budete spoléhat na klasické červené značky. Jediným kritériem musí být ohled na pěší turisty, kteří vám většinou fandí a povzbuzují.
