Autor: pospecz
Tak základní věci máme úspěšně za sebou; věci nakoupené, doladěné, nachystané. O terénech se rozepisovat nebudu, ostatně vše potřebné naleznete v jiných článcích na Lavinách.cz. Kam se budete pouštět, záleží jenom na vašem úsudku, jenom prosím buďte ohleduplní k přírodě. Když si ji zničíme, nezbude nám nic.
Co do batohu
I o tomhle se dozvíte na jiných místech webu – například zde …
Počítejte s tím, že zejména v Alpách jsou výšlapy dlouhé a můžete jít nahoru třeba i půl dne a za tu dobu se může s počasím stát cokoliv. Každopádně to chce mít už stokrát omílané věci – pípák, lopatu, sondu, píšťalku, nabitý telefon (na co možná nejteplejšim místě), lékárničku, nějaké ty sladkosti (budete potřebovat spoustu energie) a samozřejmě hodně tekutin, protože se během výšlapu celkem zapotíte. Zajímavé je, že třeba termoska se nám moc neosvědčila, protože chůzí nahoru jste dost zahřátí a to poslední, na co máte chuť, je vařící čaj. Pití by v ideálním případě mělo být přizpůsobeno aerobnímu výkonu. Tyhle poučky vás stejně ale po čase omrzí a postačí obyčejná voda.
Batoh musí mít upínání na lyže. Ideální je poutko uprostřed, do kterého dáte lyže hezky u sebe a na kolmo a nijak vás to neomezuje a hlavně nezdržuje. Dobré je taky diagonální uložení, tak jak ho dělá třeba Da kine. Pokud chystáte ostřejší sjezdík, neměli by ve výbavě chybět mačky a cepín – ideální je zbraň do ledu s lopatkou, to vše pro případ průšvihu, kdy budete muset z nějakého důvodu ze žlabu utéct pryč. Když už jsme u těch lyží na zádech – zásadně se do batohu nijak extra nefixujte (prsní přezky atd…), protože v případě smeknutí a následného pádu s vámi lyže dokážou udělat pěknou paseku. Není špatné naučit se nějaký rychlý grif, jak ze sebe batoh sundat. V případě laviny to může být dokonce otázka života a smrti. Nikdy hlavně nenoste lyže vodorovně halabala zacvaknuté do horní kapsy batohu, pokud teda nechcete, aby vám zlomily vaz. Když jsme u těch průšvihů – správný muž nosí u sebe nůž. A dvoumetrová smyčka taky není od věci.
Sychráky vs. brzdičky
Hojně diskutovanou otázkou je používání brzdiček a sychráků. Vázání nejsou standardně brzdičkami vybavena. Ty si musíte přikoupit. Zní to možná jako naschvál výrobců, ale má to svou logiku. Brzdičky mají totiž nějakou tu váhu, kterou taháte s sebou. Navíc většinou jezdíte v hlubším sněhu, kde lyže neujede. Spíše ji po nějaké té bouračce hledáte tak deset minut metr pod sněhem. Já jsem ji jednou hledal hodinu a to už pak propadáte beznaději. Brzdičky mají svoje opodstatnění, pokud máte rádi sjezdovky a nechcete mít dvojí výbavu.
Sychráky jsou taky trochu problematické. Na jednu stranu eliminují ztrátu lyže, jste přece pořád na jednom špagátu J, na druhou stranu vám při pořádném pádu dokážou nadělat pěknou neplechu na těle a obličeji, o což se s gustem postarají vaše zbrusu nabroušené hrany.
Největším problémem je zase lavina, kdy prakticky nemáte šanci „plavat“ či jinak se pohybovat na jejím povrchu, protože lyže vás nekompromisně stáhnou dolů, i když vám vypne. Jste zase pořád na jednom špagátu… . Jak tohle dilema vyřešit? To si každý raději přeberte sám. Já třeba jezdim bez ničeho. Vázání mám pořádně utažený a je mi docela hej, i když netvrdím, že to je ta správná cesta.
Kdy vyrazit
Ideálním skialpovým obdobím je jaro. Jednoznačně choďte ráno. Jednak to budete třeba
právě vy, kdo se první zapíše do panenského svahu, jednak vám nebude po cestě nahoru takové vedro a nebude do vás tolik pražit slunce.
V Alpách pak nebudete muset předbíhat grupy s vůdci, nebo taky obráceně, oni nebudou předbíhat vás. Říká se, že po ránu je sníh (hlavně firn) nejstabilnější, protože je zmrzlý ještě z noci, a tudíž by mělo teoreticky být nejmenší riziko nějakého sesuvu. Je to ale pouze jedno z deseti hledisek lavinové prevence, o které se dozvíte fůru informací – kde jinde než na laviny.cz…!
Se vstáváním je to problematické, pokud trochu ponocujete. Severní svahy drží logicky delší dobu, ale zase 66% lavin spadne právě tam. Čert aby se v tom vyznal.
Je v tom nějaký rozdíl?
Pokud jste zvyklí na normální boty a lyže, počítejte s tím, že bude nějaký čas trvat, než si zvyknete. Přes veškerou snahu výrobců je jasné, že boty budou vždycky o trochu měkčí než klasické přeskáče, protože v nich musíte taky někam dojít. Vývoj ale letí hodně dopředu – předchozí generace bot se podobaly spíš klasickým horolezeckým skeletům. Současné modýlky mají civilnější ráz a jak už jsem psal v prvním díle, řada bot je dělaná více na jízdu z kopce než na chůzi nahoru. Pocitově se připravte na to, že vás bota pustí daleko víc dopředu, než na co jste zvyklí, takže do oblouků se budete muset trochu víc pokládat. Na ledě si nezajezdíte skoro vůbec, ale kdo by taky jezdil na ledě, když může jezdit v prašanu. Je to všechno otázka cviku. Za nějaký čas vám to už vůbec nepřijde. Co znám některé lidi, co pořídili výbavu, tak po té klasické už ani nevzdechli a jezdí všechno na skialpech. Je to ryze individuální věc.
Jak jít nahoru
Jednoduše – pořád za nosem. Pásy na lyžích zvládnou opravdu hodně drsný sklon. Hodně závisí na délce jejich štětinek, celkové hrubosti a samozřejmě typu sněhu, po kterém si to vykračujete. Osobně mi přijde nejhorší chůze po rovině, což je čiré utrpení. Proto se snažte se ho co nejvíc vyvarovat. Co se chůze do kopce týče, vypozoroval jsem dva styly – alpský a tatranský. Ale neberte to nijak kategoricky.
V Alpách se chodí hodně cik-cak. Takový ten klasický zip, kdy se cesta pořád vlní zprava doleva podle sklonu svahu a terénních zlomů. Sice pořád traverzujete, ale je to celkem příjemné, řekněme víc výletnické. Zřejmě tenhle styl vychází z toho, že jde spíš o turistiku a chodí tam obyčejný lidičky.
Trochu jiná situace je u našich východních sousedů. Tatranští borci chodí víc kolmo. Někdy úplně, takže občas nechápete, jak toho jsou schopni docílit. Je to tajemství kombinace citu pro pásy a především silných rukou, kdy chvílemi jdete prakticky jenom s jejich pomocí, tzv. na hůlkách. I tohle může pramenit z velmi silné tradice skialpinismu na Slovensku, kdy jej v začátcích provozovali jenom nadupaní horolezci a místní horalové. Na tuto techniku ale moc lidí nemá, takže pokud někde uvidíte takovouhle vyšlapanou kolmici, nestyďte se a klidně ji trochu traverzujte, abyste se úplně nevyšťavili.
O tom, jak přimět slabší pohlaví ke sdílení vaší nové “úchylné” zábavy, si něco povíme zase příště…
