Autor: redakce
Pár dní jsme již zpátky z Tour v Praze. Je proto čas bilancování, což nejlépe chceme prostřednictvím fotografií. Ale ne, že by se nám nechtělo zpět …
Nakonec jsme ujeli něco přes tři tisíce km, přesný údaj musím ještě zjistit, a zajezdili si ve víc jak deseti lokalitách. Měli jsme štěstí na počasí. Převážně jsme chytli sluneníčko a i když nebylo často co padal sníh, ten co byl již napadaný se díky stabilně nízkým teplotám udržoval na mnoha místech v pudrovém stavu. Nakonec i lavinové nebezpečí bylo převážně na stupni číslo 2. Měli jsme štěstí na prakticky ideální podmínky pro freeriding. Pro výšlapy dál do backcountry určitě nejlepší, i když v blízkosti vleků možností “prášit” bylo spíš poskrovnu. Spokojenost byla a je ale velká. Tři týdny procestovaných v pořádných horách za nejlepším sněhem je skvělá záležitost se směsí zábavy a zkušeností, fondue a Valiského vína …
Z nafocených materiálů postupně lezou nějaké ty obrázky, které fotoman Martin (www.galeropia.cz) nacvakal. A vycvakal všeho všudy 19 filmovek. První sérii je zde ….
V Montafonu, kde se nachází Silvretta Nova jsme nemohli zažít lepší start. Za průvodce jsme měli lokální “mládež” co nás na rozkoukání brala hned tam, kam by jsme se asi vůbec nedostali; do míst, kde tři dny po posledním sněžení je dostatek prašanu pro všechny ….
Dále zde také došlo na exkluzivní rozhovor s Ericem Themelem (dole uprostřed), jakožto letošním vítězem akce ENGADINSNOW 04 a tedy účastníkem letošního Verbier Extreme … těšťe se. Vedle freeridera Erica se Nova parkem prohání občas Samy s jeho kámošema (vpravo dole)
Nakonec jsou v této sérii fotek také dvě pořízené fotomanem Alešem Foffem v Zillertalu, což byla naše poslední štace na Tour. Více fotek i z jiných oblastí co nevidět …
Z pět v Rakousku
Z Valisu jsme se přesunuli do Adelbodenu, kde jsme strávili dva dny s českou partičkou toho času na Grand Masta Campu. Podnikli jsme výšlap s Broukem, jinak chlapíkem co provádí kempery chtivé freeridových zážitků. Byl to asi jeden z nejlepších sjezdů na tour. Celý výšlap se chystáme popsat v samostatném článku. Jinak z Adlu již pokračujeme jen ve dvou. Fotoman musel zpět do vlasti.
Po osmidenním putování Švýcarskem tak výrazně měníme plán cesty. Namísto do Francie – oblasti údolí Val Isére se středisky Les Arcs, Tignes, stejnojmenném Val Isére a Ste Foy – stáčíme kurz zpět na Rakousko. Důvodem je průběžný dostatek sněhových srážek u našich jižních sousedů. Vybranou oblastí je ARLBERG, konkrétně střediska Lech a Züers. Jedeme na jistotu. V celém Rakousku totiž nesněží více než právě zde, na hranici Tyrolska a Vorlarlbergska. Ostatně zmíněný Montafon, viz. první příspěvek z tour, je za rohem a při naší první zastávce jsme se přesvědčili, že sněhu je opravdu hodně a kvalita nanejvýš pudrová. V celém Arlbergu máte možnost využít transportu nahoru v celkem pěti střediskách – Lech, Züers, St. Anton, Stuben a Sonnenkopf. V každém z nich je nepřeberné množství naprosto vynikajících freeridových terénů. Je to taková evropská Aljaška.
Skrytou perlou, v jinak již dost rozježděném terénu v blízkosti lanovek, se stává Sonnenkopf. Ráno u lanovky to spíše vypadá na sraz seniorů. Celkově moc mladých zde nebylo k vidění. No, možná proto jsme si tu našli ponechané luxusy. První den je počasí hodně špatný, mlha a drobné sněžení, a tak se toho moc nedá. Na rozdíl od dalších středisek v oblasti leží Sonnenkopf trochu níže a tak je zde dostatek stromů, který v nepřízni počasí poskytují záchranu. K tomu, při jednom sjezdu v lese, došlo k setkání se samotným “pudrovým králíčkem”. Výsledkem bylo, že nám poradil naprosto luxusní neprojetý výsek v lese, což velmi pozvedlo náladu týmu v celodenní mlze a jaksi rozpačitém hledání prašanu. Druhý den jsme proto neváhali a vyrazili znovu do Sonnenkopfu projezdit předem vybraná místa. Výsledkem byly celkem čtyři dlouhé sjezdy za celý den, ale za podmínek naprosto převyšujících naše očekávání. Hned zrána, po krátkém traversu z horní lanovky, se dvakrát spouštíme zadní stěnou skýtající sníh nejlepší kvality v hloubce po pás. Nejprve dlouhé pláně pannenského sněhu a ve spodní části řidký lesík. Odpoledne bereme sněžnice a vyrážíme na hodinový výšlap druhým směrem nahoru Ameisenspitze, kterou dáváme celkem dvakrát a kde dochází k úplnému sněhovému surfingu. K autu v údolí dorážíme až v šest hodin totálně hotoví a nabažení.
Druhý den balíme věci a vyrážíme dál do Zillertalu, kde máme sraz s Vencou. V tu samou dobu zde také pracovně pobývá partička z Freeride.cz a Dai Airy …
Zdravíme z Valisu
Zdravime ze Svycarska, kam jsme se jiz pred tydnem presunuli z Rakouskeho Montafonu. Jelikoz jsme nemeli dobry pristup k internetu ozyvame se az nyni.
Mezitim jsme stihli tri dny stravit jezdenim v Les Diablerets a okolnich stredisek Leysin a Villars. Pocasi bylo opravdu velmi promenlive. Po novem snehu ani pamatky, ale presto jsme prvni den nasli skryta mista s prasanem. Zato je alespon prevazne slunecno. Druhy den jsme si proto naplanovali trasu na sneznicich a splitboardu avsak mezitim se pocasi rapidne zhorsilo. Prisel velmi silny a horky “fen” ze Sahary a razem bylo jako na jare. Zmena teploty o 15 stupnu behem noci. Na vylet jsme tak mohli zapomenout jak kvuli zvyseni lavinoveho rizika, tak kvuli faktu, ze v celem udoli jezdili pouhe dva vleky. Treti den jsme pak stravili ve snowparku v Leysinu. Maj tam par skoku a predevsim superpipe, kde se zacatkem unora jel zavod serie Ticket to Ride.
Po celkem 4 dnech jsme se presunuli dal na jih do Valisu, konkretne oblasti Sierre-Anniviers, kde se nachazi stredisko Zinal. Jde o lokalni zalezitost na konci udoli s celkem deviti vleky (prevazne tedy typu poma), a prevysenim kolem 1200 m. Udoli Sierre lezi prakticky pres kopec vedle Zermattu a Saas-Fee. Jelikoz v pondeli cely den snezilo, tesili jsme se na poradny freeriding. Napadlo kolem 20cm, coz se ukazalo jako ne uplne dostatecna vrstva po velmi teplem pocasi predchozich dni. Odtalo dost snehu a dokonce pod vrstvou toho noveho je na mistech videt snih oranzovy, jak zde padal pisek ze Sahary.
jinak v Zinalu supr tereny! Skoda jen, ze k idealu to zde ma zatim daleko. I tak jsme stravili tri dny dobrym jezdenim, coz melo mimo jine za nasledek par novych zarezu na skluznici a par der na kalhotech 😉 … Je zde patrolovana freeridova oblast, ktera vsak prvni dva dny byla zavrena, tak jsme v ni mohli jezdit az vcera. Okolni scenerie je uzasna.
Zajimavosti je zde lavinove test centrum, coz je vyhranicena oblast o rozloze 5000m2, kde si muzete s pomoci elektronickeho systemu zkusit zachrannou akci. Cekali jsme nejprve nejakou zivou obsluhu, ale vse je plne automaticke. Na bedynce si navolite podminky – pocet obeti, cas hledani – a muzete zacit se simulaci zachranne akce, pokud mate vlastni pipak a sondu, se kterymi pracujete. Staci, kdyz “obet” (jinak elektronicke cidlo ci co zahrabane pod snehem) lokalizujete pomoci pipaku a sondy, nemusite hrabat, v danem case. Jde o unikatni projekt firem Mammut, Barryvoxu, Girsberger Elektronik AG, technicke skoly v St. Imier a strediska Zinal. Podle naseho soudu skvela zalezitost, jak si vse zkusit nanecisto.
Pristi vikend se zde take jede jiz sesty rocnik freeridoveho zavodu Zinal Freeride. Vitez tohoto zavodu se kvalifikuje na Stimorol ENGADINSNOW v dalsim roce. No a vitez ENGADINSNOW se pak kvalifikuje primo na Verbier Extreme. I diky tomuto faktu se zavodu, ktery je jinak otevreny pro kazdeho, zucastnuji profesionalni jezdci. Prohodili jsme par slov s organizatorem cele akce Lucem Germannem a jelikoz zde jiz pristi tyden nebudeme, tesime se na pristi rok. Mame aspon prislibene oficialni fotas a report z cele akce, na ktere se muzete tesit. Nezbyva nez organizatorum prat poradny pridel snehu.
Jinak fotime a fotime. Z digitalu vsak nelze poridit moc kvalitni “akcni” fotografie. Teste se brzy na fotas z “normalniho” pristroje.
Aktualne z Montafonu
Jsme tu s prvnim ‘zivym’ vstupem z Montafonu neboli udoli ve Vorlabersku, na hranicich Rakouska a Svycarska. Slozeni nasi vypravy je ja (mt), martin alias fotoman a radim. Jinak omluvte chybejici hacky, carky … piseme to na mistnim kopjuteru.
Dorazili jsme v patek 13., po zastavce v Zillertalu s vyzvednutim nutneho technickeho vybaveni – pipaky, vysilacky, taky jedno prkno. Celou cestu z Prahy az za Insbruk se vsude valela nizka sediva oblacnost. Vyjedeme v Arlbergu, kde je azurko a hory skoro s trimetrovou vrstvou cerstvyho snehu. Do St. Gallenkirchu je to jeste dalsich 50km.
Tady v Motafonu jsou podminky stale velmi priznive. Snih po poslednim snezeni minuly tyden nema chybu. Teplota i pres stale slunecne pocasi se nahore pohybuje lehce pod nulou coz udrzuje neprojety snih stale v prachovem stavu. Stale je co objevovat, predevsim pak s mistnima typkama co tu znaji snad kazdy strom. Posledni tri dny tedy stale probiha ‘powpow’ akce. Ani se nam nechce dal do Les Diablerets, a zapadniho Svycarska vubec, kde o prasan nezavadili tak dva tydny. Zvlaste kdyz mistni predpoved hlasi snih pro vychodni Svycarsko a Rakousko v polovine tydne. Zustavame tedy jeste o par dni dele, snad s navstevou oblasti Lechu a Zuersu. Neni proste treba se hnat jinam, kdyz podminky v Rakousku jsou v soucasnosti nejlepsi v Alpach. Kdovi jak bude dal …
Jinak Silvretta Nova – www.silvrettanova.at – je hodne prijemna lokalita pro freeriding a v celem udoli jsou 4 dalsi, nemene zajimava, strediska. Behem doby co tu jsme nas nasi pruvodci vzali na pekne zajimava mistecka. Vcera jsem napriklad slapali asi 1 a pul hodiny coz bylo odmeneno sjezdem severni steny kopce Riedkopfe (2 552m) se sklonem v hornich casti tak 45 stupnu, perfektnim snehem a podvecernim sluncem. Nahore si date mensi previsek, ktery vam zajisti zarucene rychly nastup a poradnym ‘kalupem’ si plujete tak 200 m k prvnim kamenum a vybranou cestou mezi nimi. Dal se to otevira, takze to znovu muzete poradne pustit rovne dolu. Nasleduje mensi traverz, abychom se dostali tam kam chceme, tedy k autu. Ale asi tak 2km jizda nejemnejsim prasanem s nejakymi temi snehovymi muldami na blbnuti. Jeste dojezd lesem boardcross stylem a do udoli prijizdime za soumraku kolem 18 h.
Neni problem si vsak dat podobne veci i kousek od vleku. Pristup k mnozstvim skal, prudkych plani a vynikajicimu lesu v dolni casti je jednoduchy. Koneckoncu jsme dnes jezdili jakymsi 700 metru dlouhym lesnim kuluarem, kde nebyla ani stopa v hromade naprosto cerstveho a hlubokeho snehu bez jedine stopy. Jinak snazime se co nejvice vyuzit stavajicih podminek a hodne fotit, takze tento a jine momenty se tu snad pak brzy objevi v galerii. Zatim mame k dispozici vam ukazat par obrazku z digitalu …
Tříčlenný tým naší redakce zanedlouho zvedne kotvy a vyrazí za sněhem, nejlépe tím pudrovým, v rámci projektu Freeriding Tour 04. Cílem je zmapovat sněhovou situaci ve vybraných a nafotit co nejvíc materiálu v rakouských, švýcarských a francouzských střediscích v letošní, na sníh relativně bohaté sezóně. Celá Tour by měla trvat až tři týdny a celkem navštívíme 7 středisek. Samozřejmě, že nejspíš bude docházet k menším změnám v plánech, ale od toho cestování už je.
Freeriding Tour 04 vlastně začal již v prosinci 2003, návštěvou lokalit St. Anton am Arlberg a Corvatch v Engadinu. Hlavní část Tour 04 však proběhne v následujícím období od 13. února do 6. března.
Jinak při návštěvě Les Arcs budeme svědky akce s názvem North Face Freeride. Během cesty budeme pilně zapisovat své zážitky a pokud to bude jen trochu možné, zkusíme i pár „živých“ vstupů. Rozhodně se pak můžete těšit na obsáhle zpracovanou reportáž s množstvím kvalitních fotek. Menší zajímavostí je, že jsme dostali možnost otestovat a vyzkoušet na vlastní nohy splitboard Burton Custom 165. Po návratu vás budeme mimo vše jiné informovat i o pocitech a zkušenostech z ježdění na tomto snowboardovém modelu.
Plánovaný itinerář trasy zahrnuje následující lokality:
· Silvretta Nova
· Les Diablerets
· Zinal
· Verbier
· Ste Foy
· Tignes
· Les Arcs
Za podporu děkujeme Semtexu, Shape a 13
