Autor: mt
Start výletu za bílým práškem byl naplánován na 7. ledna 2004.
Cílem byla akce ENGADINSNOW.COM 2004 a nějaké ty freeride pojezdy v oblasti Svatého Mořice, případně i jinde po cestě.
Ubytování: karavan pro 4 osoby ve vísce Madulain, asi 15 km od místa konání celé akce. Sehnali jsme asi nejlevnější možnost ubytování, v jinak dost drahé oblasti Sv. Mořice. Nakonec předčilo naše očekávání, až na menší kolizi poslední noc, kdy se palanda propadla a kvůli nedostatku místa jinde uvnitř karavanu, jsem si dával zimní nocování venku, chráněn pouze stanovým přístěnkem …..
Účastníci: celkem se výletu zúčastnilo 7 lidiček české národnosti – Karel alias Ice alias fotograf Laviny.cz, Pedro z Freeride.cz, Robin Kaleta, Tomáš Guzuir, Jirka Lausecker, DJ Friky a já. Takto jsme se všichni sešli až na místě v Engadinu, jelikož každá partička vyrážela jiný den a z jiného místa. Jirka Lausecker s DJ Frikym z Plzně, Pedro s Robinem a Tomášem v poledne z Prahy a já s Karlem stejného dne později večer. Naše cesta však vedla přes Innsbruk, kde jsme přečkali noc u kamaráda, abychom druhý den ráno urazili zbylých cca 170km do St. Mořice, táhnoucími se horskými údolími. V půl jedenácté jsme na místě a aniž bychom vynaložili jakékoliv úsilí o navázání kontaktu se zbylou partičkou sešli jsme se přímo u nástupu do gondoly ve středisku Corvatch. Na stejnojmenné hoře Corvatch (3303m) probíhal již v té době freeridový závod lyžařů a snowboardistů.
Freeride Invitational
Jak již bylo řečeno, hlavním cílem naší cesty bylo zdokumentovat průběh akce s názvem ENGADINSNOW 2004. Jedná se o jakýsi zimní festival se soutěží ve freeridu a big airů jak pro lyžaře, tak snowboardisty. To je samo o sobě sympatické, protože na horách jsme si všichni kvit.
 |
| steve klaasen drop |
Freeridový závod se jel hned první den za krásného slunečného počasí. Poslední pořádná nadílka sněhu napadla v oblasti kolem vánoc, cca 80cm v horních partiích, nicméně k ideálním podmínkám tedy daleko. Přeci jenom to bylo již dva týdny co spadla vločka. Zvláště pak na severní stěně hory Corvatch 3303m, na kterých si to rozdávali všichni pozvaní lyžaři a snowboardisté.
Celý název freeridové soutěže je Freeride Invitational ENGADINSNOW.COM, což znamená, že účastnit se mohou pouze pozvaní jedci, kterých bylo celkem 12. Mezi takto pozvanými lyžaři figurovalo i jméno Jirky Lauscekera, který jinak skončil na 6 místě. Jirka nám po odjetí jízdy potvrdil, že tam na hoře to byl celkem “hard-core” a celkově dost těžké podmínky. Velmi těžko bylo možno poznat kvalitu sněhu, kdy na ledová místa pokrývala jen slabá vrstva prašanu. Při strmosti svahu, který místami dosahuje 55º, rozhodně není žádná legrace něco hrotit. O lyžařské části soutěže si přečtěte více od Pedra na www.freeride.cz/ski.
Ve snowboardové části se freeridového závodu účastnili následující jezdci:
1. Eric Themel (AUT)
2. Kestenholz Ueli (SUI)
3. Klassen Steve (USA)
4. Delerue Xavier (FRA)
5. Rietmann Dani (SUI)
6. Moras Fred (FRA)
7. Albim Gian Andrea (SUI)
8. Ferguson Paul (USA)
9. Tölderer Mitch (AUT)
10. Furger Robi (SUI)
11. Serin Fred (FRA)
12. Jordan Xavier (SUI)
Každý jezdec jel jednu jízdu, z toho tři nejlepší postoupili do finále. Tam se probojoval
rakušan Eric Themel, následován Ueli Kestenholzem ze Švýcarska a freerideovým veteránem Stevem Klassenem z USA.
Díky velmi náročným podmínkám nebylo vidět až tolik velkých skoků. O málo více předváděli lyžaři. Nicméně, úroveň jízd všech jezdců byla rozhodně vysoká.
Na první finálovou jízdu nejdříve vyrazil Steve Klassen, který si v dolní části neopomněl dát svůj klasický chycený backflip. V této jízdě mu však nevyšel úplně na čistotu a trochu si při dopadu sednul. Zaslouženě pak vyhrál Eric Themel, který předvedl od shora dolů plynulou jízdu s pár dropama po cestě. Nedejte se mýlit, jezdci rozhodně nevolili své cesty po nejširších a relativně nejlehčích cestách. Občas se člověk divil kudy se to chystají vůbec sjet. Není se čemu divit, když úroveň jezdců je vysoká a jedno z hodnotících kritérií je celková náročnost vybrané trasy.
Konečné pořadí freeridu tedy bylo:
1. Eric Themel (AUT)
2. Ueli Kestenholz (SUI)
3. Steve Klassen (USA)
Big Air
V pátek následovala kvalifikace big air závodu. Z asi devadesáti jezdců se do finále kvalifikovalo 8 lyžařů a 8 snb lidiček. Ze slibovaných jmen jako byli Michi Albin, Stefan Gimpl, Marc-Andre Tarte a i Martin Černík se závodu nakonec účastnil pouze Gian Simen a Vinzenz Lüps.
 |
| marius sommer nad engadinem |
V sobotu přesně ve dvanáct odstartovalo velké finále. Závod se nejel ve stylu “jam session”, ale každý měl dva pokusy ohromit porotu . Ve finále měli pak jezdci možnost jet skoky tři , ze kterých dva nejlepší sepočítaly do celkového hodnocení. Do superfinále se kvalifikovalo 6 jezdců. Nakonec se jasným vítězem a tím i králem big airu stal Gian Simmen (SUI) následovaný na druhém místě Alexanderem Boyensem (GER), a těsně třetí skončil Marius Sommer (NOR). Celý den byl nakonec ukončen Engandinsnow.com party.
Kvůli zlepšeným sněhovým podmínkám jsme část finálového klání přeci jen oželeli a šli freeridovat …
Freeriding a lá Engadin
Oblast Engadinu je více než příhodná pro provozování freeridingu. Zejména pak středisko Corvatch, které při pohledu ze sedačky vypadá jako zábavný park s množstvím skal, řidšího lesíku ve spodní části, kuluárů a otevřených pláních ve vyšších partiích. Prostě vše co je potřeba pro dobré vyblbnutí ve sněhu. Není divu, že v tomto středisku chybí snowpark, když je zde vše potřebné v naturální podobě.
Samozřejmě, že jsme toho od prvních okamžiků co jsme vystoupili na prostřední stanici gondoly začali řádně využívat. Ačkoliv sněhové podmínky měly první den, jak již bylo zmíněno v souvislosti se závodem, k ideálu relativně daleko, nějaké zbytky pudrového typu sněhu přeci jen byly k mání. Začala naše hra na odhalování těchto zapomenutých míst. Terén byl kolikrát opravdu zrádný s těžko rozeznatelnými ledovými plotnami. Člověk si po chvíli zvykl a když se nohy patřičně rozehřály začala to být větší a větší zábava. První den jsme jezdili především společně s Pedrem a Robinem Kaletou. Pro mě, jediného zástupce snowboardové části populace, to bylo velmi inspirující jezdit s lyžařemi, který se nebojí jít do věcí a cestu si vybírají přes nejrůznější skály a jiné přírodní překážky. Opravdu zábavička. Odpoledne jsme se ještě stihli mrknout na finálové jízdy freeridu, což byla další inspirativní část.
Druhý den přišla oblačnost a začala nadělovat novou vrstvu tolik potřebného sněhu. Díky špatné viditelnosti jsme toho tedy moc nenajezdili, i když z počátku dne, kdy byla viditelnost ještě dobrá, jsme si s Icem vyjeli až na vrchol Corvatch a sjeli si pár plání podél ledovce. Cestou jsme měli možnost si prohlídnout stěnu, na které se jel freeridový závod. Při pohledů dolů to přeci jen vypadalo trochu jinak než zespoda. Některé cesty jezdců, podle pozorovaných stop ve sněhu, byly až k neuvěření …. Zbytek dne jsme pak sledovali kvalifikaci big airu.
Třetí den, po tom co celou noc sněžilo a konečně se akumulovala znatelná vrstva nového sněhu, se konalo finále big airu. Kolem poledního vysvitlo sluníčko a my jsme, při pohledu na okolní sněhem zapadané terény, vyrazili jezdit a fotit. Teď už všichni; Tomáš, Jirka, Robin, Pedro, Ice a já. Nikde moc lidí, takže to znamenalo kvalitní pojezdy. Kvůli silnému větru a nově napadanému sněhu nás do některých částí nechtěli pustit. Nakonec jsme se i tam dostali. Kluci na lyžích byli schopni traverzovat dost daleko na to, kde sníh byl nejlepší. Jirka Luasecker si třeba jako první dal od shora dolů nádherně plynulou jízdu v v jednom z dlouhých kuluárů. Radost se jen dívat ….
Dolů jsme se vrátili až při zapadajícím slunci, které zalilo celý Engadin s jezerem dole v údolí. Epický den však ještě nekončil. Od osmi hodin se v prostřední stanici ve dvou tisících metrech nad mořem konala party s vyhlášením výsledků závodů. Celá sjezdovka dolů do údolí byla osvětlená a dalo se tak jezdit až do dvou hodin do rána. Znamenalo to, že ježdění bylo ten den opravdu dost a přestože jsme měli naplánováno jezdit ještě den další, nebyli jsme toho nakonec moc schopni …
|
Během dopoledne proběhlo rychlé zabalení věcí a odjezd. Jedni rovnou do Prahy, já s Icem jsme cestou zpátky znovu strávili noc v Insbrucku. Další den jsme tak měli možnost otestovat malý rezortík na začátku Zillertálu, Hochfüegen. Trochu k našemu překvapení, trochu očekávaně jsme další den znovu jezdili freeride. Hochüegen je malé a hodně sympatické místečko, kde se dá slušně pojezdit především v lese. Protože se postupně viditelnost snižovala, les zůstal vítaným útočištěm. Za dobré viditelnosti a stabilním sněhu je možné v této oblasti dávat docela slušné stěny a skály. To snad ale někdy příště …
I tak jsme byli nadmíru spokojení se zakončením celého výletu, který proběhl v pohodovém tempu. Následoval už jen přesun do Prahy, který díky nepřízní počasí byl nečekaně vyčerpávající.
Fotky z ENGADINSNOW 2004 poskytl Swiss-Image.ch/ foto by Andy Mettler. Více vlastních fotek brzy uveřejníme v galerii.
